iPhone programátor

Tedy spíše bych měl napsat "Objective C" programátor, ale to by asi většině hned nedošlo o co jde. Mno, o co teda vlastně jde?

Tento semestr musím vypracovat nějakou větší samostatnou práci. Dostaly jsme nabídky z mnoha témat jako např. analýzy dat, webový tex, podpora rozhodování, rozšířená realita... ale mě nejvíce zaujala tvorba aplikací pro Iphone/Ipad - proč? Tak nějak mám rád mobilní zařízení a věřím jejich budoucnost - sám mám tablet s Androidem a je to super věc, z čehož by mohla vyplynout otázka:"Proč sis vybral iOS, když sis na něho snad nikdy nesáhl a máš Android?"

Odpovědi by mohly být následující:

• Objective C je podobný C++, na Android se dělá v Javě
• Na Android můžu začít programovat kdykoliv, na Iphone nikoliv, neb se to prakticky dá dělat jen macu, který nemám.
• V nabídce jsem zahlédl Android, ale nikdo to neřekl nahlas
• Sympatičnost vedoucího, kterého znám ze dvou semestrů C++
• A už zmiňovaná víra v reálnosti možného budoucího uplatnění

Co vlastně budu programovat? V podstatě takovou malou databázi, která uživateli umožní vést si TODO, knihovnu, inventuru čehokoliv atp. s možností exportu do csv... Prostě taková užitečná aplikace vhodná pro spousty věcí. Záměrů jsem tedy vypracoval víc např. aplikace pro správu výdajů a příjmu (to je v podstatě podobné jako nakonec dělám), nebo tvorba pozvánek (dělá kolega).

Chtěl bych Vám ukázat nějaký rozdíl mezi C++ a Objective C. Tak třeba na funkci:

C++

void CoJeVetsi(int a, int b){

if (a>b) {cout << "vetsi je a" } else {cout << "vetsi je b"};

}

objekt->CoJeVetsi(5,7);

Objective C

-(void)JeVetsi: (int) a nebo: (int) b{

if (a>b) {printf("vetsi je a") } else {printf("vetsi je b")};

}

[objekt JeVetsi:5 nebo:7];

Pozn.: nesnažte se to nějak kompilovat ;)

Jak vidíte ObjC se pokusil převést zadávání parametrů do "lidské řeči", přidal pár závorek (kulatých i hranatých) a spousty dalších změn. Zatím nemám příliš nastudováno, ale v celku se mi to líbí a doufám, že nenarazím na zapeklité problémy. Nejhorší je, že nemám MAC a tak jsem dnes u jednoho seděl v laboratoři virtuální reality, jenže bohužel neměl Iphone SDK, přístup na internet a nakonec se nějak porouchal i kompilátor :D Takže jsem toho zatím moc neudělal a pokračovat budu až v úterý - kde chci zvládnou iOS - tvorba rozhraní, butony, labely atp.

Pacman na zdi!

Už druhým rokem bydlím na kolejích, stále ve stejném malém pokoji a už tak nějak (asi věkem) toužím mít něco "svého", a tím nemyslím svoje oblečení a notebook, ale věci hmotnější. Tou první byl stolek (a ten je úplně úžasný - kdo zná, tak ví, že o něm rád básním), další byla ručně vytvořená polička (dřevěná deska ze Znojma na plechovkách), následovalo pracně donesené kancelářské křeslo a pár dalších drobností. Ale teď přišla na řadu opravdu viditelná změna.

Před delší dobou, jsem snad na krevetě zahlédl obrázek od Makana? Na kterém byly na zdi Space Invader a od té doby ta myšlenka neopustila mou mysl. Když se pak podobné téma objevilo i na Chytrákovy - bylo jasno. Ihned jsem kontaktoval sestru, že budu chtít něco nakreslit...

Jak to dopadlo vidíte na přiložené fotografií a musím s Vámi souhlasit - Je to docela hrozný! Ale přesto úplně super. Zatím tedy neznám moc názorů ostatních, protože to reálně viděl jen spolubydlící, ale ty stejně nejsou k ničemu důležité. Mám z toho docela radost, protože tohle veledílo vymanilo můj prostor se stovek dalších ctrl-c a v pokojů a navíc jsem u tvorby dobře bavil ;)

Týdenní časové měření

Protože trpím extrémní leností a mé ambice jsou dost velké, tak se už delší dobu zajímám o cíle, plánování, time management atp. A občas již pozoruji dobré výsledky, i když lenost stále mnohdy vítězí. A prakticky z toho důvodu jsem si jeden týden dělal statistiky o svém využívání času. Zapisoval jsem si to vcelku podrobně a nakonec jsem si z toho vytvořil následující graf.

Jak vidíte většinu času mi pochopitelně zabírá kategorie „život“ (Spánek, jídlo, hygiena atp.). Druhou největší kategorii je flákání (web, filmy, čtení, tlachání…) a o zhruba stejně celou část se dělí škola a různá práce (programování, psaní, video…). Což je ve výsledku docela nepřekvapivé.

Možná se může zdát část „flákání“ příliš velká, ale na druhou stranu člověk nemůže jen spát a pracovat, odpočinek je prostě důležitý. Ale určitě by bylo možno trochu optimalovat. Například nesledovat všechny fóra devětkrát denně, ale třeba jen třikrát, facebook stejně tak, protože se tam za tu většinou stejně nic zajímavého nestane. Podle měření jsem tam strávil nějakých 11 hodin! Například čtení (knih) jsem se věnoval něco přes tři hodiny a psaní cca hodinu a půl. Příprava do školy zabrala hodiny čtyři. Spánek pak hodin šedesát… nebudu vás zatěžovat detaily, a raději se zeptám: “Jak jste na tom vy?“

Cesta krve do nočního klubu až na věčnost

Můj nejoblíbenější spisovatel? Jiří Kulhánek? Nejspíš, protože od tohoto úspěšného českého autora jsem přečetl nejvíce knih a stále nemám dost.

Začalo to cestou krve, na niž jsem tehdy narazil na zombie fóru, což naznačuje, že v knize jsou zombie. Stáhl jsem a nahrál do telefonu (cena jedné knihy se pohybuje kolem dvou tisíc) a dal se do čtení... Ocitáme se v lehké budoucnosti, kdy ekologie vítězí nad lidským životem a náš hrdina vyráží na lesní chatu, aby se mohl opíjet u béčkových filmů. Jenže právě v tu chvíli se něco stane! Hrdina je napaden masožravou srnkou. Co se stalo? Proč ho chtějí sníst? Co jsou zač ty létající popelnice? Jak se příběh vyvine? A další odpovědi se dozvíte v knize, kterou velice doporučuji. Hrdinu sledujeme několik let během, kterých procestuje půlku Evropy a Afriku (minimálně dvakrát a to i pěšky). Dočkáte se spousty akce, vtipů, dobrodružství a fyzických i psychických změn hrdiny, protože to rozhodně není žádný nesmrtelný superman.

Po dvoudílném eposu jsem se pustil se do autorovy prvotiny: "Vládci strachu", která mě opět chytla hned první kapitolou. Vypráví o několik století žijícím upírovy, který většinu svého života prchá před lovci - jenž ho zase jednou našli. U knihy si opravdu budete připadat jako u akčního filmu. Opět procestujete půl Evropy, ale místo Afriky se vydáte na velké finále do Ruska. Jediné co mě přišlo tak trochu škoda, že většina postav scénu brzy opouští - pronásledovatelé ohledy zrovna neberou - ale na druhou stranu to zase vyvolává pocit, že jsou to fakt svině ;)

Po delší odmlce čtením jiných knih, jsem se rozhodl zkusit opěvovaný Nočního klubu. Trošku jsem se bál, protože jsem opravdu netušil o co v knize jde. První kapitola mě ale opravdu vtáhla! Noční klub, je totiž tajná skupina bojovníků, která se už několik staletí stará o ty nejhorší zločiny, které se dějí v naší zemi. Hlavní postavou je pochopitelně jeden z nich, ve svém veřejném životě je to spisovatel, jenž napsal "Upíry" (rozuměj vládce strachu) a brzy zažije velký zvrat ve svém životě... Nechci moc prozrazovat, ale během několika let trvajícího dobrodružství opět procestujete Evropu (zase jinou část) a podíváte se do Asie a Japonska. A já si tu cestu opravdu užil.

Knihy doporučuji hlavně těm, kterým nevadí trochu (někdy hodně) přehánění, troška toho násilí, černého humoru a hlavně akce, ale to nevylučuje, že i ostatní si knihy mohou užít. Autor má ještě sérii "Divocí a zlý" a nejnovější knihu "Stroncium", ze kterými jsem zatím neměl tu čest. Momentálně čekám na "Vyhlídku na Věčnost", která je bohužel neustále odkládána - jinak by už byla v mé skromné knihovničce, neb očekávám něco ve stylu perfektního nočního klubu. Občas čekání vyplním povídkami, doporučuji například: "Reportáž psaná ve svěrací kazajce" o jednom králíkovy :) a jinými spisovateli, kteří "následují" jeho styl, ale o těch až zase příště.