pátek 27. dubna 2012

Být finančně nenáročným

5 komentářů
Znám dost lidí, kteří se i ve svých dvaceti letech (a více) nechávají kompletně živit od rodičů. Je to zajímavé, když takový člověk dostává (řekneme) pár tisíc měsíčně navíc a najednou nemá ani na lístek do kina. Co těmi penězi dělají? Projí je? Propije v hospodě? Prokouří? Projezdí (někteří celé stovky týdně, přestože jim rodiče platí bydlení permanentně, ale oni mají prostě nutkavou potřebu otočit se o víkendu doma - však to mají zadarmo :) ).

Já také jím, občas zajdu na jedno a někdy dokonce jedu domů a na lístek do kina mám kdykoliv. Mezi nimi a mnou je jeden velký rozdíl. Já už si několik let od maminky peníze neberu (bydlení si tedy nechávám platit, ale občas si ho platím sám a věřte mi, že už mě to v přepočtu slušný herní stroj stálo). Nedá se říct, že bych si nějak šíleně vydělával, občas nějaký ten kšeftík či doučování, ale dá se říct, že stav mého účtu dlouhodobě roste, i když jen lehce. 

Ano, nejím si jako král a vařím si sám, neopíjím se každý druhý den do němoty, ale hlavně nikdy neutrácím všechny peníze co mám. Šetřím už dlouhodobě a dnes bych si hned z místa mohl koupit nový computer, několik obrovských monitorů či dokonce zrcadlovku. Leč neudělám to. Proč? Je to sice hezký, ale jednak necítím zas tak silnou potřebu to mít a hlavně bych pak neměl ani na lístek do kina. Prostě nejsem člověk, který má potřebu utratit všechny své peníze a následně si půjčovat dvě stovky, jen protože jim maminka včas neposlala peníze na účet. Což je chování na které se dá velice rychle zvyknout a může končit exekucí ;) 

Občas to někomu připadá divné, že žiji relativně skromně a spokojím se s málem, ale já jsem tak docela spokojen a navíc je to součást mého životního plánu ohledně plnění cílů - spousta lidí si své sny nesplní protože na ně nebude mít finance. Leč já věřím, že díky skromnosti a odříkání krátkodobých potěšení(samozřejmě ne všech) si budu moci postupně dopřát všech věcí, které chci v životě zkusit, vidět či vybudovat.

Jak jste na tom vy? Jste spíše šetřivý, nebo naopak jedete ve velkém stylu?

sobota 21. dubna 2012

Agent JFK

0 komentářů
Při mém prvním setkáním s tímto názvem, jsem si opravdu myslel že jde o něco s Kennedym -> takže jsem ho ignoroval. Jenže jsem ho za posledních pár let potkal již několikrát a pochopitelně jsem se nakonec musel dozvědět oč skutečně jde:

"Český SF/F knižní seriál"

Když se nedávno objevil "remake" prvního dílů v časopisu pevnost, rozhodl jsem se, že to za ty peníze zkusím. Nelitoval jsem. Jedná se o vcelku příjemnou mini knížečku, která již klasicky kombinuje akci a vtip. Hlavní hrdina se takřka omylem dostává do jiné dimenze, jenž je v mnohých ohledech stejná jako naše, ale v některých drobnostech se liší ať již to jsou historické události či přítomnost čarodějů :) On se samozřejmě rozhodne hledat cestu domů, bohužel (pro něj) to nebude jednoduché.

První díl mě docela bavil, a když budu mít nějakou příležitost za rozumné peníze získat další, tak do toho asi půjdu ;)

Znáte? Máte nějaký oblíbený díl? Nebo se Vám to naopak nelíbí? 

úterý 17. dubna 2012

Česká Zombie komunita v novém

0 komentářů
Před pár lety jsem se zaregistroval na jedno malé fórum s několika uživateli a rychle si ho oblíbil. Nastalo i  dlouhé období kdy mělo jen dva pravidelné návštěvníky (mě a zakladatele) - nevzdaly jsme to a naopak to vzaly jako možnost povstat z popela jako dávný Fénix. A skutečně se povedlo! Lidé začali přibývat, diskutovat, fórum se měnilo, pořádaly jsme drobné soutěže, spustily gamifikaci a chystáme sraz... Jenže to všechno přivedlo hosting od webu zdarma na pokraj šílenství - ne, že by nám tedy někdy fungoval stabilně, ale nutnost odesílat příspěvek třikrát nebo rovnou úplná nepřístupnost... je už příliš.

Takže jsme dlouho připravovaly novou verzi a z hostingů se rozhodly pro Endoru. Zkoušely jsme různé systémy a možnosti a nakonec se dostaly ke stejnému punBB fóru, ale v nové verzi a s funkčně řešenou úvodní stránkou. Tuto neděli jsme se rozhodly to konečně spustit, i přes absenci některých prvků a vlastní grafiky. 

Nejsme velká komunita, ale pokud máte zájem o nemrtvé, přežití v přírodě nebo třeba postapo kulturu - máme Vám co nabídnout.

www.zombie.4fan.cz



neděle 15. dubna 2012

Jak poznat, že bude hra zábavná, ještě před vytvořením?

5 komentářů
Máte nápad, který už nějakou dobu přemíláte v hlavě, zkoušíte si ho a porůznu upravujete. Je ale nějaká možnost si ověřit, že hra bude zábavná ještě před vytvořením prototypu? Před hozením na papír?

Existují nějaké prvky, které jsou zábavné v jakékoliv podobě? Může to být třeba:

  • utíkání před nepřítelem?
  • posunování předmětů?
  • sbírání zářivých mincí?
To jsou tři základní principy, které se ve hrách objevují  od nepaměti. Známe hry, jenž jsou zábavné když obsahují jeden prvek (sokoban) či dva zároveň (Pacman). Máme ale jistotu, že když vezmeme všechny tři a postavíme na nich novou hru, bude stejně nebo ještě zábavnější? Asi ne.

Každopádně by mohlo být zajímavé dát dohromady všechny tyto základní prvky her, co myslíte?

pátek 13. dubna 2012

Brněnské cestování na Indický způsob

0 komentářů
Téměř pět tisíc lidí navštívilo koleje VUT a sledovalo "Light show", která byla fajn, až na přestřelenou délku, hnusnou a asi i nejdelší část s Rytmusem a "nenápadnou" reklamou na nejmenované sušenky :D. Všechno probíhalo bez problémů. Ty nastaly až na cestě pryč, neboť se akce odehrávala na okraji Brna, kde toho večer moc nejezdí... :)

Po půlhodinovém čekání se asi dvě/tři sta lidí se rozběhlo k jedoucímu autobusu! a tlačilo se k jeho dveřím, s pokřiky jako:"Zastav tady!" nebo "K*****, otevři ty dveře." Pan řidič překvapivě neujel ale skutečně zastavil a otevřel. V tom okamžiku jsem byl tlačen vpřed. Dostal jsem loktem do obličeje a potom co se mi podařilo chytit brýle, mě někdo srazil až se mé čelo setkalo s trubkou. Praštěn jsem usednul na první volné místo. Autobus se zaplnil a zbytek cesty proběhl v naprostém klidu.


Prostě jsme si zahrály na Indii a rozhodně to stálo za to - jen doufám, že se takovéto cestovatelské nadšení nestane u nás standardem :) 

pátek 6. dubna 2012

Warez zvyšuje prodej knih! (Aspoň občas)

4 komentářů
Před pár lety jsem si jen tak pro srandu nahrál knihu do mobilu. V té době jsem bohužel knihy prakticky nečetl a pochopitelně vůbec nekupoval. Louskal jsem ji na tom malém displeji (což bylo dost utrpení) a později narazil na zajímavou knihu, která se nedá ani nikde koupit, a tak jsem si ji opět nacpal do mobilu.. pak druhý díl. Byla to Cesta Krve.

Poté jsem začal svět literatury zkoumat, číst i na počítači nebo formou mluveného slova. Tablet mi pak  později umožnil číst prakticky kdekoliv. S každou další přečtenou knihou roste touha po další a nejen od stejného autora ale i od jiných. Ať už je to Čapek, Kafka, Kulhánek, Kaplický, Sapkowski či kdokoliv jiný. Seznam chtěné literatury se prostě postupně rozrůstá společné s chutí mít některé knihy i ve fyzické podobě.

Ano, právě Warez může zato, že dnes kolem mě leží spousta knih. Ano, právě ten zlý Warez může za to, že jsem toužil po knize stojící čtyři stovky*, která teď spokojeně leží na poličce. Ano, on může za to, že na seznam mých snů přibila domácí knihovnička s křesílkem...

Prostě chci jen říct, že právě Warez ve mě oživil chuť po čtení. Bez něj bych se k mnohým skvělým k knihám nedostal, protože bych nikdy ani nepomyslil si je koupit.

*Kdo mě zná, tak ví, že si hlídám každou korunu

úterý 3. dubna 2012

Fotografování dokáže ukázat věci jinak neviděné

1 komentářů
Procházíte se již po tisícáté stejnou ulicí. Pozoruje výlohy, vyhýbáte se dopravním prostředkům a prodavačům kokosek, biblí a novinových plátků.  Snažíte se nesrazit z hromadou spěchajících kolemjdoucích zatímco sami někam spěcháte. Nuda, šeď a stereotyp.

Zastavíte. Šmátráte v baťůžku a vytahujete fotoaparát. Rozhlížíte se kolem sebe. Začínáte vnímat barvy, drobné detaily fasád i oblečení lidí. Zvednete oči a udivujete se, jaké zajímavé mraky dneska jsou. Prohlížíte si střechy domů a uvědomujete si, že jste je takhle ještě nikdy neviděli. Přistoupíte blíže ke zdi a sledujete barvy fasády. Prohlížíte si kůru stromu. Díváte se na věci z různých úhlu, klekáte si, stoupáte na špičky až můžete okolí připadat jako blázen, ale vy to ignorujete, protože Vás zaujala květina v támhle tom okně...

Ano, i takové pocity může vyvolávat fotografování. Přiznám, že jsem si během posledních pár let občas zafotil, ale teprve poslední dobou se tomuto koníčku věnuji častěji. Prohlížím si své galerie fotek, pohrávám si s barevností, zkouším si ořezy a různé efekty a výsledky si dávám jako pozadí plochy. Již brzy se chystám udělat výběr a několik jich uveřejnit - nejspíše tady.

Za tuto mou zvýšenou aktivitu vděčím univerzitě a kurzu Digitální fotografie, kterého se účastním. Snažil jsem se do něho dostat několik semestrů a opravdu to stálo za to ;)

A aby tu byl aspoň nějaký obrázek, tak přidávám můj "fotoaparát" - Toshiba H20