Znám dost lidí, kteří se i ve svých dvaceti letech (a více) nechávají kompletně živit od rodičů. Je to zajímavé, když takový člověk dostává (řekneme) pár tisíc měsíčně navíc a najednou nemá ani na lístek do kina. Co těmi penězi dělají? Projí je? Propije v hospodě? Prokouří? Projezdí (někteří celé stovky týdně, přestože jim rodiče platí bydlení permanentně, ale oni mají prostě nutkavou potřebu otočit se o víkendu doma - však to mají zadarmo :) ).
Já také jím, občas zajdu na jedno a někdy dokonce jedu domů a na lístek do kina mám kdykoliv. Mezi nimi a mnou je jeden velký rozdíl. Já už si několik let od maminky peníze neberu (bydlení si tedy nechávám platit, ale občas si ho platím sám a věřte mi, že už mě to v přepočtu slušný herní stroj stálo). Nedá se říct, že bych si nějak šíleně vydělával, občas nějaký ten kšeftík či doučování, ale dá se říct, že stav mého účtu dlouhodobě roste, i když jen lehce.
Ano, nejím si jako král a vařím si sám, neopíjím se každý druhý den do němoty, ale hlavně nikdy neutrácím všechny peníze co mám. Šetřím už dlouhodobě a dnes bych si hned z místa mohl koupit nový computer, několik obrovských monitorů či dokonce zrcadlovku. Leč neudělám to. Proč? Je to sice hezký, ale jednak necítím zas tak silnou potřebu to mít a hlavně bych pak neměl ani na lístek do kina. Prostě nejsem člověk, který má potřebu utratit všechny své peníze a následně si půjčovat dvě stovky, jen protože jim maminka včas neposlala peníze na účet. Což je chování na které se dá velice rychle zvyknout a může končit exekucí ;)
Občas to někomu připadá divné, že žiji relativně skromně a spokojím se s málem, ale já jsem tak docela spokojen a navíc je to součást mého životního plánu ohledně plnění cílů - spousta lidí si své sny nesplní protože na ně nebude mít finance. Leč já věřím, že díky skromnosti a odříkání krátkodobých potěšení(samozřejmě ne všech) si budu moci postupně dopřát všech věcí, které chci v životě zkusit, vidět či vybudovat.
Jak jste na tom vy? Jste spíše šetřivý, nebo naopak jedete ve velkém stylu?