pondělí 30. července 2012

Bouřlivě prokleté natáčení hudebního videoklipu

0 komentářů

Videoklip. Celá kapela. Dvě kamery. Několik různých pohledů. Hořící sudy. 

První natáčecí termín naší krásnou zemi napadla bouřka.

Druhý termín přišla bouřka ihned jak jsem nasedl do vlaku. Po hodině cesty jsem tedy jen obhlédl místo, prohodil pár slov s kapelou a jel další hodinu zpět.

Třetí termín bylo krásně. Natáčení v podchodu i venku probíhalo bez problému. Zbývali už jen bicí za denního světla, když v tom se zvedl vítr a ateliérová světla začala poletovat vzduchem a do sudu (zatím nezapálených) začali bušit ledové kroupy... 

Rozhodli jsme se to dokončit.

Světla svítila, oheň plál (při pravidelném dolévání hořlavých tekutin) a kamera se potila.

Hotovo.

Pro mě osobně to bylo docela zajímavé a poučné natáčení, protože něco tak velkého a hlavně připraveného jsem dělal vůbec poprvé. Kvalita natočeného videa z půjčené kamery mě sice trochu zklamala, ale věřím, že to nebude vyloženě vadit. Teď už čekám jen na pár drobných dotáček a můžu se pustit do střihu - což bude pekelná piplačka. Každopádně si po zběžném prohlednutí záznamů myslím, že je tu potenciál vzniku pěkného videa - což je na téměř nulový rozpočet, nízké zkušenosti a dosti amatérskou techniku jednoduše super.

úterý 24. července 2012

Letní zombie kemp, aneb setkání přeživších

0 komentářů
Pro mne apokalypsa započala již v pátek, kdy se kolem mne motaly značně hulákající zombie v pseudo hawaiských oblečcích. Po čtvrté hodině ranní však již byly pryč, jen několik těl bezvládně leželo kolem. Ulehl jsem na dřevěné lavici a o celé dvě hodiny později se začal připravovat na nebezpečnou ranní cestu do Brna - na setkání přeživších.

Osud mi přál a po cestě mě nikdo nesežral.
(Firejs, Hrobař, Werty)

V devět hodin jsem se tedy úspěšně setkal s Wertym a Hrobařem na hlavním nádraží, kde se to nakaženými jen hemžilo. Wertyho jsme nechali strážit zásoby před bandity a vyrazili vyrabovat pár obchodů. V deset třicet jsme vzdali vyhlížení dalších přeživších a vyrazili na bezpečnější místo.
(Hrobař a jeho přístřešek, který později lehl plamenem)

Po mnoha a mnoha kilometrech se nám podařilo obsadit Hrad. Leč osud nám nepřál a tak jsme po řádném prozkoumání širokého okolí začali moknout - společně s naším poctivě nasbíraným dřevem - po dvou hodinách sezení pod plachtou a foukání, škrtání a zapalování jsme skutečně uviděli první plameny. 


Brzy poté k naší pozici dobloudili další přeživší (Chekotay, Viky, Toudi, Tina) přímo ze slavného Vaultu Šílené Brahmíny a přinesli do našeho tábořiště pocit bezpečí. JWK se svým malým ale šikovným zabijákem zombíků a Tomem vystoupali do vysokého kopce brzy po nich.

Takřka okamžitě se jaly s palcátem a nožíky skácet nejbližší mrtvý strom, Werty přitom tahal za špagát...
(Viky, Tina)
(Chekotay, Toudi)

S ohněm a relativně suchým dřívím se mohl konečně rozpálit monstrózní plamen - viz následující foto, na němž je JWK, Werty a Viky.
Ohřátí a plni radosti, štěstí a nadšení jsme se jaly budovat rozsáhlou osadu, přičemž nám pilně pomáhali i ti nejmenší. 
(Hrobař, Franta, JWK, Toudi, Werty)

Při večerní cestě pro pitnou vodu jsme narazili na další přeživší - Nebožku. Osud nám bohužel nepřál a tak nás musela po pár hodinách opustit. Její tvář tedy zůstává i nadále skryta, neboť jsme si ji zapomněli včas digitálně zaznamenat - tedy na následující fotografii najdete část její ruky :)

V noci jsme pak dlouze diskutovali o přežití, soutěžili v hádání filmů, lovili zombíka botanika a nakonec i  někteří z nás dlouze řešili rozměry nárazníků u lokomotiv :)

Deštivě nepříjemné a studené ráno nás po krásných snech vrátilo zpět do kruté reality - Hrobař, který trávil noc sám pod plachtou u ohniště nás bohužel opustil. Jeho odchod jsme oplakali a jaly se s chutí posnídat - špekáčky, paštiky či pečené brambory.

Jeden hrdinný jedinec (Chekotay) z naší skupiny se rozhodl pro ulovení zombíka síly - nutno dodat, že s plynovou maskou.


Následoval bojový tréning, formou mrskání bičem, mávaní palcátem, diskuze či střelbou z kuše a praku. 
Bohužel se k nám začala blížit horda nemrtvých povinností a práce a tak jsme byli nuceni opustit hrad a vydat se na bezpečnější místo - do našich domovů.

Poslední fotografie byla vyfocena chvíli před mnohakilometrovou tůrou značně nebezpečným terénem...
(Toudi, JWK, Franta, Chekotay, Tomáš, Viky, Tina, Werty, Firejs)

Akce to byla opravdu vydařená a já osobně si užil každou minutu ;)

www.zombie.4fan.cz
www.madbrahmin.cz

čtvrtek 19. července 2012

Gamifikace

2 komentářů
Gamifikace je zajímavý směr, při kterém se do normálních činností jako je komunikace, nakupování, turistika atp. přidávají prvky her - jako například sbírání, plnění úkolů - klidně i časově omezených atp... dá se jednoduše říci, že má za cíl vytáhnout uživatele s pasivity a ho do dění.

Základním příkladem může být, hlavně v dřívějších dobách oblíbené sbírání obalů různých výrobku, vystřihování a lepení jejich součástí do speciálních kartiček snad u některých i jejich vyměňování a sbírání od ostatních spotřebitelů. Jistě, nemusí to vypadat moc zábavně - ale účel plní skvěle, protože kromě toho abychom např. tyčinku jen snědli a obal zahodili nás motivuje na ni i dále myslet a vykonávat nějakou činnost, třeba pro odměnu - jako například poslední dobou populární achieventy typu:"Prvních deset odehraných hodin" či "Dosáhnutí 100 fragů" - i když toto nejsou zrovna správné příklady, protože je hráč získá aniž by se vlastně musel snažit je získat. Obtížnost her je ale už jiné téma.

Dobrým příkladem pak může být (po vzoru přednášky na barcampu) mobilní aplikace "Zombies, Run!". Která hráče motivuje k běhaní, protože jen neměří a neporovnává statistiky, ale uvádí hráče do příběhu přeživšího. Ten musí každý den vyběhnout ze svého úkrytu pro nějaké zásoby (ať už jídlo či materiál k budování příbytku) a nenechat se sežrat - běží za ním Zombie a když zpomalí/zastaví tak se přibližuje a naopak.

Svůj vlastní projekt gamifikace mám v Česke zombie komunitě. Ta je v základu adaptací známých Bobříků na poměry apocalypsy a jiných pro život nepřiznivých věcí. Členově komunity tedy mají za úkol např. vyrábět zbraně,  mít střelnou zbraň a umět jí používat, ale také být připraven na samotu, spaní v nepříznivých podmínkách a nebo se pěstování rostlin, aby dokázali nakrmit hladové krky své skupiny. Plní to svůj účel téměř dokonale, protože uživatelé jen teoreticky nediskutují ale i skutečně věci zkouší. (Nahlédněte zde) Tento systém se postupně rozšiřuje a prohlubuje a mám do budoucna v plánu jej zapojit i do online RPG her, které se v komunitě na fóru hrají. Vlastně mám o tomto konkrétním případu rozepsánu i mimoškolní "semestrální" práci, ze které možná bude i nějaké to použitelné čtení - uvidíme.


A co vy? Gamifikujete? Líbí se Vám tento směr "ze všeho bude hra"? Máte nějaký dobrý a fungující příklad?

neděle 15. července 2012

Prázdninové filmové podívání - 2012

0 komentářů
Léto, zataženo a častý déšť, takže ideální čas na sjíždění dvdíček, protažení HDMI kabelu a snad i na tento jednoduchý, shrnující a nejspíše i trochu zbytečný článek, který Vás možní i ke shlédnutí nějakého filmu inspiruje. Prostě jen tak pro radost.

Creepshow 2: Plíživý děs
Když se spojí King a Romero, tak nemůže vzniknout špatné dílo - film, nám předkládá tři komediálně horrové povídky, které prokládá příběhem malého chlapce, který má rád komixy - ostatně jako v prvním, dle mě méně zábavném díle. Povídky nám ukáží dřevěného indiána s ostrými šípy, podivnou skrvnu a neodbytného stopaře :D Pokud Vám nevadí béčková atmosféra tak se budete dobře bavit ;)

Neznámý signál
Takřka neznámý, lehce šílený a hodně zajímavý film, jenž střídá žánry nečekanou rychlostí - jak by ne, když každou část točil jiný režisér. Aneb, jak to dopadne když se lidstvo neustálým sledováním televize zblázní... Nic jsem o tom nevěděl, takže mě to dost překvapilo - pozitivně.

Stíny z lesa
Zklamání, a to i přesto, že jsem moc od tohoto filmu, kde geneticky upravené stromy mění dřevorubce na zombíky nečekal. Měl potenciál a šanci, ale tvůrci z toho udělali takový až bych řekl podprůměrný film. Nemohu doporučit.

Následoval samurajský den....


Cesta samuraje
Docela solidní akčně komediální jízda s pěknými efekty a humorem. Ačkoliv se nepřátelé - hlavně ke konci -  neustále respavnovali, tak to nebránilo tomu aby mě film bavil od začátku do konce.

Ichi, slepá samurajka
Spíše historický film, s jednou komickou figurkou - samurajem, který není schopný tasit svůj meč a slepou hrdinkou, jenž putuje krajem a hledá svého otce, který jí v dětství naučil bojovým uměním. Pěkný a pro mě netradiční asijský film.

Pro změnu trochu scifi...


Paul
Vtipná a zábavná komedie, od tvůrců několika známých filmů, předně pak Soumraku mrtvých - pokud nejste křestané a nevadí Vám řekl bych geekovský humor, tak se budete zaručeně bavit.

Vyměřený čas
Akční film s neblahého světa, kdy neexistují peníze, ale vše se platí životním čase - někteří přežívají po dnech a jiní žijí stovky let... jak to dopadne, když se naruší rovnováha? Slušný film, kde bylo otevřeno pár zbytečných otázek - jako například ta z hrdinovým otcem - ale jinak příjemná spíše oddechová podívaná.

John Carter: Mezi dvěma světy
Nechápu, proč se o tomto filmu říká, že je nějak špatný? Mě se líbil, a to jsem na debilní dialogy obvykle dost háklivý - zde jsem jich moc neslyšel. Všechno to rychle odsýpalo, děj měl nějakou tu logiku a celkově to bylo opravdu grafický hezké. Klidně bych se někdy podíval na pokračování.

Underworld: Probuzení
Opět příjemná, rychle odsýpající akčnárna s upíry a vlkodlaky - nebýt toho, že tu upíry, kteří v předchozích dílech vládly světu vykreslily jako pěkně neschopná másla jsem nenarazil na žádný problém, tzn. ani na chvíli jsem se nenudil.

a poslední...



Iron Sky
Nacisté žijící na měsíci zajmou černého astronauta a rozhodnou se použít jeho iPhone ke spuštení největší bojové mašiny jakou lidstvo kdy postavilo - jenže se jim vybije baterie a tak začnou invazi na zemi, aby těchto zařízení získali víc... Trochu ulítlá ale hodně vtipná komedie, která si dělá srandu takřka ze všeho a přitom se ani jednou nesnížila k trapnostem, dle mého. Mohu, tento řekl bych Velkofilm, jen doporučit.

středa 4. července 2012

Titan Quest, aneb asi není třeba dělat Hurrá.

0 komentářů
Před rokem tu byl podobný název, který oslavoval velkou událost a to, že jsem po dvou letech objevil hru, která si dokázala udržet mou pozornost až do konce - tzn. dohrál jsem ji. Byl to Dukem Nukem Forever a abych udržel tradici tak jsem včera dohrál další hru.

Nutno říct, že jsem to nehrál sám - ale se dvěma dalšími hráči, sedících kolem mne, protože sám bych u toho nevydržel. Vlastně jsem z úplně stejným způsobem kdysi dávno dohrál Diablo 2 na dvě obtížnosti za Paladina. Bavilo mě to? Vcelku ano, občas se sice projevila jistá znuděnost ale častěji se objevovala touha udělat další level a naklikat si pár skillů - tedy přesně to, co člověka u těchto her táhne kupředu. 

Nakonec jsem si vypracoval ohnivého (překvapivě) kouzelníka s příměsí nekromancie a mojí nejčastější taktikou se stalo naběhnutí mezi armády nepřátel, zkamenění a ničení nepřátel pomocí aur, zatímco mé monstra a kolegové ničily všechno okolo... nutno dodat, že jsem nasbíral rekordní počet úmrtí neboť jako kouzelníček bez zbroje bych měl spíše odstřelovat nepřátelé zpovzdálí. Což jsem sice taky dělal ale méně často. 


Ještě je tedy před námi poslední datadiskový akt, ale jestli dotáhnu do konce i ten aktuálně nevím, už jen protože dnes beru knihu, vrhací hvězdici a vyrážím na několik dní do míst, kde je internet (asi i počítač) vcelku neznámým vynálezem. :)

neděle 1. července 2012

Barcamp Brno 2012

0 komentářů
Už podruhé jsem navštívil konferenci Barcamp věnující se informatice, webu, marketingu a tentokráte trochu i hrám -> první report zde. Nakonec jsem se rozhodl, že tentokráte stížnosti a blbé kecy vynechám a raději se budu rovnou věnovat prezentacím, které v nějaké blízké době budete moci najít i na internetu. (Odkaz na přednášky       

30 minut na 30 příkladů propagace webu, které stály minimum peněz a něco k tomu navíc!
Prostě třicet ukázek různých příkladů jako jsou články na webu, obrázky, fotografie atp. kterým se podařilo i dlouhodobě přitahovat návštěvnost na web. Klasické i inspirující.

Odběhnutí na malý sraz Zombie fóra

User-friendly web je základ. Bez dobrého webu není úspěch
O tom, že funkčnost má přednost před krásou. Tzn. lepší je mít pět výborně a dokonale fungujících věcí, než lidem dát produkt, který je sice hezký, umí toho spousty ale všelijak padá, háže chyby, obsahuje podivně zarovnaný obsah atp. Určitě zajímavé.

Osobní zpověď copywritera v ČR: Jak se mu žije, pracuje a vydělává?
Přesně to co naznačuje nadpis, nenadchlo mě to ale ani nezklamalo. Jako bonus jsem za svůj dotaz na počet zakázek naráz dostal tričko ;)

Gamifikace - hrou k vyšší produktivitě i vědeckému výzkumu
Pro mě rozhodně nejpřínosnější část dne. Přineslo mi to pár nápadů, inspirace a na nečem už částěčně i pracuji. Jak je Vám jistě známo - o drobnou gamifikaci se snažím na v České Zombie Komunitě (http://zombie.4fan.cz/), tak věřím, že se mi to podaří ještě trochu vylepšit. Navíc byla součástí prezentace i jedná zombie hra :)

Jak si udržet kreativní zaměstnance
Potřebujeme vůbec kreativní zaměstnance? Proč utíkají? Jsou to peníze, uznání nebo zajímavé projekty? Jednalo se spíše o diskuzi, která mi zajisté přinesla pár nových pohledů na věc.