Vánoční klid, pohoda a uklízení

Je tu ticho. Tak to jen krátce shrnu a můj původní kilometrový příspěvek si nechám na nikdy. :)

Poslední týden?
Koncert v Dukovanech. (Mókoň Párty!)
Procházka v tamějších bažinách. (kamarád, dva psy, "nový foťák", keška...)
Slučák s kolegy se střední. (Moravský Krumlov...)
Nákupy. (spousta míst)
Jídlo... a ještě jednou jídlo... (fakt spousta jídla...)
Balení dárků. (hodně dárků)
Rozbalovaní dárků. (Určitě udělali radost)
Návštěvy. (a rozdávání radosti)
Paření Patch of Exile. (je třeba dohrát alespoň jednu hru za rok)
Koukání na staleté filmy ale i boje obřích robotů s ještě většími monstry.

A dnes jsem se rozhodl řádně uklízet. :)

Víceméně se mi úspěšně daří plnit plán s názvem "vyhýbej se počítačům."

Zítra zase někam jedu. Pak snad dohrajeme PoE. A pravděpodobně si před odjezdem do velkoměsta stihnu zahrát Magicy, zastřílet si s luku, udělat dalších pár set fotek,.. Jsem docela spokojenej ale už se zase těším do práce... :D

A co vy? Máte klid? Nebo spíše někde chlastáte? Berete drogy či brečíte do polštáře?

Goteborg, Švédsko, Zima, Moře a losos s krevetami a melounem obložený Poseidonem.

Byl jsem tam a bylo to moc fajn. Co víc říci?

Dobrá, po šíleném nátlaku mého okolí jsem se rozhodl přecejen trochu zavzpomínat. 

Musím se přiznat, že to byla víceméně má vůbec první cesta do zahraničí a to hned rovnou do mého vytouženého Švédska. Naštěstí naše skupina dobrodruhů hned v Praze poznala sympatickou slečnu, která už procestovala celý svět a v Goteborgu je jako doma, takže se obavy, že budeme někde mrznout v parku - neboť jsme kromě mého a musím říci značně zkresleného plánu cesty nevěděli vůbec nic - rozplynuli jak pára nad hrncem.

V Goteborgu se k nám přidal ještě její kamarád, který zde studuje. Takže nás bylo pět. 

Cesta byla poklidná a veselá. Plná horké čokolády... Žádných dvacet hodin z nuděného zírání z okna se nekonalo. Navíc jsme se podívali na nádraží v Berlíně, Kodani, dva (celkem čtyři) fajnové trajekty a jednu benzínku ve Švédsku. Všude jsem si našel něco zajímavého a když stojíte na miliontunovém kolosu, který odplouvá od betonového pobřeží plného jeřábů do temnoty moře, tak je to rozhodně zajímavý zážitek. Přejezd do Švédska byl pak ozvláštněn zavřením autobusu do plechové krabice a následným očucháním vlčákem.... Vzpomínka na film Potomci lidí byla určitě na místě. Nikdo však nebyl popraven. :D

Krajinu pozorovanou s autobusu bych bez znalostí mé pozice klidně zaměnil s tou, ve které jsem vyrůstal - prostě pole, kam oko dohlédne, což značí že i ve Švédsku musí lidé jíst aby nezemřeli. Snad jen občas potěšil zrak červený domek a nebo nějaké skalisko obsypané stromy.

Po příjezdu do druhého největšího města vás zaujme, že se vůbec velké nezdá. A určitě vás překvapí, že vás nevyloží v temné špinavé betonovo železné díře jak může na návštěvníky působit Zvonařka nebo Brněnské hlavní nádraží. Zde se autobusové nádraží tváři jako malé letiště a rozhodně pěkně vyvedené.  

V Goteborgu mají super mhd a to včetně lodí a tak jsme si samozřejmě hodně zajezdili. Já osobně strávil hodně času venku, protože plout v noci uprostřed osvětleného města za foukání ledového větru je určitě zajímavý zážitek. 

A vůbec i ty šaliny, ačkoliv některé i šedesát let staré mají pěkně uklizené, vymalované a prostě příjemné. 

Druhá věc, která překvapí jsou ceny. Takřka stejné jako u nás, jen je třeba je pro přepočet na naše vynásobit třemi. Což říká, že ani v tak vyspělé zemi si lidé nežijí jako králové. Prostě si žijí spokojeně asi jako by mohla většina lidí u nás, kdyby neustále neseděla v hospodě, nepropíjela tam výplatu a pak nenadávala na to, že nemůže dečka poslat na školní výlet. :)

Za menu s Lososem, krevetami a výraznou oblohou tak zaplatíte sympatických 75 korun, snídaně obsahující výborný Kanelbullar s kávou přijde na 15 korun a ještě se vám slečna za pultem omluví, že bohužel má jen ty skořicové... To si určitě v obchodě všimnete hned po vstoupení - dívají se tu na vás jako na zákazníka nikoliv zloděje. Skutečně se mi nestalo, že by si nás nějaké prodavačka/hlídač "nenapádně" prohlížel, jak se mi to tady u nás stává běžně - a to jsem prosímvás skutečně nikdá v životě nic neukradl. :)

Banány jsou tam velmi populární a prodávají se takřka všude - po jednom za 26kč/ks. :)

Zaujal i obchod s alkoholem, který patří státu a po zaplacení si můžete vzít brožurku "ano nebo ne?" pojednávací o alkoholismu. Co trochu překvapilo, byl bar na každém rohu a lidé držící lahváče i v šalinách. Vyloženě opité lidi jsme potkali jen na okraji města a ti na sebe vyřvávali a pak se tzv "bombily pěstmi". Nic není úplně bez chyby, že ano. ;)

Stejně tak jsme chvíli po příjezdu potkali žebrající muslimku. Skutečně jen tu jednu. 

Podařilo se nám sehnat ubytovnu nejlevnější cenové kategorie s volnými místy v šestnáctilůžkovém pokoji... Plovoucí podlaha, počítače s internetem, klid a mír, luxusní kuchyně (IKEA je tu všude), pěkné toalety a další věci jsou ve Švédsku samozřejmostí i na takových místech. Nutno říci, že jsem se vyspinkal famfárově - každé lůžko bylo jakoby vloženo do zdi s možností se zakrýt závěsem. Vlastně si za nějakých cca 600kč za noc zaplatíte nějaké dva metry prostoru, ve kterých máte zaručeno, že vás nikdo nebude rušit - zbytek je společný.  

Ani jednou se mi tam nestalo, že bych se dostal do davu lidí jako se v Brně v centru stává takřka neustále. Ulice jsou tam nejen čisté (záloha na pet lahev je 6kč!) leč bez vajglů se to neobejde bohužel ani tam. Proč tam nejdou davy spěchajících lidí? Asi, že tam jsou všechny ulice takové širší (takže se tam lidé "ztratí"), příjemné a takřka bez aut - skutečně je kolem každého chodníku cyklostezka, takže si spíše dáváte pozor na kola než na auta. Jednou jsem vkročil do silnice na červenou (nedával jsem pozor) a řidič prostě zastavil před přechodem - žádné šílené troubení a přidání plynu, jako je to běžné tady. 

Díky výše zmiňované slečně jsem toho viděli opravdu hodně a rozhodně bych o tom mohl popsat ještě pár dalších stran, ale spíše vám doporučím abyste se tam podívali sami. ;)

Z těch několika hodin jsem si odnesl hlavní poznatek. Místo je takové jaké si ho udělají lidé, kteří tam žijí. A Švédi evidentně chtějí žít spokojeně a proto si nečmárají po zdech, neodhazují odpadky na zem a nejsou na sebe zlí. 

Jen pár obrázků:

Chátráme společně, nebo ne?

Snad protože zítra konečně odjíždím na vytoužený výlet do země zaslíbené - tedy Švédska, jsem si řekl, že o sobě dám zase jednou trochu vědět. Přecejen mám pocit, že můj blog (a nejen on) poslední dobou trochu chátrá. Proč?

 

Švédsko. Kdo mě zná tak ví, že o tom mluvím už pár let. Tak je to finální a zítra jedu do Goteburgu. Dá se říci, že vůbec poprvé za hranice našeho státu. Pochopitelně se na to docela těším a určitě pak nahodím reportáž. ;)

 

V práci mi byla předčasně ukončena zkušební doba... Takže jsem teď regulerní zaměstnanec. Asi nechtějí riskovat, že bych jim během těch posledních pár týdnů ze dne na den uprchnul za lepším. Teď už bych měl mít výpovědní dobu dva měsíce. Zatím jsem nevyčerpal všechno co se tu mohu naučit a i když se mi stale nelíbí pracovní doba (a cesta) a klidně bych ji zkrouhnul na polovic (:)), nemám si moc na co stěžovat - nesedřu se z kůže, dělám zajímavé věci, dostávám do ruky pěkné kousky a navíc mám často spoustu volného času.

 

Vývoj je takový jakože žádný. Trochu jsem si hrál s Inkspace, občas kouknu na nějaké webové (i jiné) technologie  či řeším nějaké srandy nějakých lidí. Ať už je to propagace webu, grafika ikon v mobilních aplikací nebo snaha někoho naučit céčko. Na tvorbu her nebo práci na webech prostě nějak nemám náladu.

 

Počítač jsem včera třeba ani nezapl a to nebylo nic vyjímečného. Když u nich toho sedíte prakticky devět hodin denně v obrovské šedé místnosti s hučícími hovadinami tak si pak radši zajdete na procházku, přečtete knihu a nebo si v klidu a bez rušení vychutnáte dobré jídlo.

 

Osobní rozvoj je stale na pochodu a včera se mi povedlo udělat další, řekl bych docela velký krok - alespoň pro mne - a to ani nemohu říci, že jsem nadšený ze samotné věci, ale spíše z toho, že jsem to zvládl. Nutno říci, že z toho mám docela dobrou náladu ještě dneska. Skutečně mě první myšlenka o sebevraždě napadla až teď*. :) :D

 

Tak uvidíme až dojde dopamin.

 

*kecám. Při cestě do práce jsem myslel na web, kde by byly návody jak se zabít a jak se tomu v případě zájmu vyhnout. :)

 

Zombie. Všichni se sice těšíme na druhé celorepublikové symposium, ale na fóru to poslední dobou moc nežije - což mě mrzí. Není to ale poprvé co se uklidnilo a pak vždy zase rozjelo, takže mě to tolik netrápí. Bohužel se na něj i já dostanu tak jednou za den.

 

Mohl bych toho napsat daleko vice, ale on by to stejně nikdo nečetl. :)

 

Co vy? Jak se máte?

 

 

 

 

LinuxAlt 2013

Další víkend, další Konference... Tentokráte jakoby o Linuxu.

 

Jak už to u těchto akcí často bývá, tak se o nich dozvíte buď pár dní předem anebo až s nějakého reportu. Tentokrát šlo naštěstí o první možnost.

 

Nakonec jsem bohužel byl jen na čtyřech přednáškách v sobotu. Vyrazil jsem sice i v neděli, ale nějak se nepovedlo. :)

 

Jolla/SailfishOS

Shrnutí dostupných informací o tomto novém linuxovém mobilním systému... Něco jsem se dozvěděl, ale přišel jsem trochu pozdě, takže nevím jestli bylo se systému ukázano vice než jeden obrázek dostupný na officiálním webu. Uvidíme jestli o systému někdy uslyšíme nebo si ho budeme moci koupit.

 

Git - zjednodušme život programátorům

Konečně vím co to ten GIT (a Github) je. Aktuálně proto asi nemám využití, ale třeba to jednou příjde a pak už nebudu muset tápat ale půjdu na jisto. ;)

 

FirefoxOS

Další mobilní operační system. Který už je v některých zemích v prodeji a vypadá docela k světu.

 

Reverse Engeneering: Vytváráme ovládač pro neznáme zariadení

Povedená přednáška o postupu jakým se dá vytvořit ovladač pro zařízení o kterém nic nevíme. Samozřejmě pro Linux. Navíc byla i veselá. ;)

 

Také jsem chtěl jít na Gnome3, VIM, IPV6, Homeless atd. Tak snad někdy příště, nebo v záznamu na internetu.

 

Mimo přednášek jsem si zastřílel s laserové pistole (http://homeless-eng.webnode.com/), zblízka prohlédl 3D tiskárnu, mrknul na Rapsberry a odnesl si aktuální Fedoru, pár informací o certifikátech atp.

 

I mou nepříliš dlouhou účast považuji za přínosnou a pravděpodobně se příští rok uvidíme znovu.

http://www.linuxalt.cz/

Snění

Určitě všichni sníte a teď nemyslím ve spánku, kdy se nám zdají různé šílenosti jenž nás mohou potěšit, pobavit nebo donutit ke křiku. Myslím tím snění za stavu plného vědomí. Neustále si v hlavě představujeme jaké by to bylo kdybychom... Cokoliv.

Představujeme si jak cestujeme po světě, jak oslovujeme dívku svých snů, jak se projíždíme po pláži v kabrioletu, mluvíme plynně anglicky, přednášíme, vyhráváme zlaté medajle, podnikáme...

Mnohé tyto sny se splynutím života stále vrací aby nám neustále připomínali, že jsme se stále nikam neposunuli, že nežijeme život jaký bychom chtěli. Jiné samovolně zaniknou ale málokterý si skutečně dokážeme splnit a to nikoliv protože bychom nemohli ale jakmile vypadneme se snění zpět do reálného života opustí nás nadšení a vrátíme se zpět do zaběhnutých kolejí. Bylo by fajn to změnit. 

A ke změně je třeba jen promluvit, požádat, napsat, naučit, objednat, vstát, vykročit či odejít. 

Sere Pes

Tak jsem si při vší práci a dělaní jiných podobných hovadin také zvládl zajít na koncert... Abych pravdu řekl, tak se mi na už asi desátou grind/gore/kdovíco akci moc nechtělo...

Ale už je to půl roku, co jsem byl na posledním koncertu. Takže jsem došel k závěru, že mi trocha kultury uškodit nemůže. Nuže, oblékl jsem své krvavé třičko, nasadil roušku, nechal si udělat copánky a jal se vyprázdnit peněženku - doslova. :)

Bolí mě za krkem, mám pocit, že jsem si tam udělal ostudu a spal jsem jinde, než jsem původně chtěl... Takže to asi dopadlo docela dobře. :D

Mám dobrý pocit. Asi to nebude jen tím koncertem, ale poslední dobou u mě proběhlo pár změn a snad se mi podaří dokopat se i k dalším a tak se poslední dobou takřka pořád cítím spokojeně. Dnes jsem se dokonce přistihl, že při procházce po ulici nemyslím na to jestli projíždějící auta jedou dostatečně rychle aby mě při pokusu o sebevraždu dostatečně pochroumali lebku. Je ale otázka jak moc je tohle zjištění pozitivní... :D

Uvidíme zítra. 

A pokud by někdo chtěl zkusit trochu muziky tak může zde: 

:)

MS Fest Brno 2013

Tento víkend jsem dostal příležitost podívat se na konferenci MS Fest, která je jak je z názvu patrné věnována hlavně produktům Microsoftu, ale dostalo se i na jiné zajímavé témata. Konference se konala na FIT VUT stejně jako mnou několikrát navštívený Barcamp... Nabízí se srovnání a asi bych dlouze nepřemýšlel a řekl, že Barcamp vede - přijde mi intenzivnější (trvá jen jeden den), má více témat a pořadatele zajišťují i "mimopřednáškovou" zábavu ve formě stánku firem, soutěží a hlavně také občerstvení. MS Fest byl tedy brán spíše v "odbornějším" a "skromnějším" duchu ale i tak se našlo pár odlehčení. Celkově akci hodnotím kladně, protože hlavním cílem je si odnést nové informace a to se povedlo.

www.ms-fest.cz

Tyto konference mám docela rád, neboť se na nich během jednoho dne mohu dozvědět více informací než během půl roku studia na vysoké škole... Jistě, nejdou tak do hloubky, ale to co mě skutečně zaujme se rád doučím sám. ;)

Stručně se pokusím shrnout přednášky, jenž jsem měl tu čest vidět. 

Frameworky pro vývoj Single Page aplikací

Dozvěděl jsem se co je to Single Page aplikace. Zjistil, že JS je opravdu docela používaná technologie a podíval se na možnosti jeho využití v různých frameworcích vhodných pro rozdílné projekty... Až mám pocit, že bych se v tomto oboru mohl trochu dovzdělat. Knockout, Angular.js, Backbone.js...

Vývoj Skype pro Windows 8

Jak se vyvíjí a jak vlastně fungují aplikace pro ModernUI neboli Metro. Ani ne tak z hlediska programování jako spíše funkčnosti, vlastností a použitelných metod. 

Fungování vývojového týmu v Microsoftu

Konkrétně vývojářů stojícími za Skypem. Hlavně jsem se dozvěděl něco více o Scrumu o nemž jsem občas slýchával. Až bude můj tým mít více než dva stále členy + jeden externista, tak určitě budu přemýšlet o zavedení nějaké z jednodušené podoby. :)

Windows Server 2012 Essentials

Serverům obecně se vůbec nevěnuji, ale řekl jsem si, že je na čase se trochu přiučit. Mám pocit, že tato přednáška mi dala opravdu docela dost informací... Sice stále nevím co bych dělal s těmi pěti rackovými servery/data story, které právě teď leží na zemi asi metr vedle mě, ale aspoň vím co se na ně dá nainstalovat. :D

Úvod do responsivního web designu

Povedená přednáška na pro mě zajímavé téma. Resp. web. design mi příjde jako hodně zajímavá věc a chystám se ho vyzkoušet... Vlastně jsem tak realizoval svůj poslední webový projekt, ale použil jsem hotové řešení a občas to bylo spíše na škodu... Teď už ale web dávno plní svou funkci a rýpat do něj nějak více už nehodlám, ale u dalšího projektu na tohle už budu myslet trochu více. 

Stejná aplikace na více zařízeních 

Možnost využít Visual Studio a hlavně stejný kód jak pro metro, desktop tak i win phone... Neplánuji to v brzké době dělat, ale třeba vývoj pro Metro bych si rád vyzkoušel. Takže jsem se dozvěděl nějaké ty funkční záležitosti a také co je XAML, o kterém jsem už párkrát slyšel ale nenapadlo mě si to vyguglovat. :)

Jak správně prezentovat

Povedená přednáška na zmíněné téma. Spousty typů, pravidel, doporučení i příkladů. Chystání prezentací jsem vždy bral spíše jako zábavu než "nudnou povinnost"... Takže jsem si rád poslechl další zajímavé myšlenky s tohoto oboru.

Řízeni sw projektů a komunikace se zákazníky

Pro mě bohužel jen pár podmětů k zamyšlení. Bohužel vím, že jednání s klienty mi moc nejde ale tady to bylo spíše s korporátní sféry mega projektů, takže moc použitelného v rámci "jeden na jednoho" jsem si příliš nenašel. 

Mám nápad za milión... Anebo taky ne

Dobrá přednáška do JIC na téma čemu se v projektu na začátku věnovat, jak zjistit zda to vůbec někdo chce atp. Povedené, správnou formou zábavné a vedoucí k zamyšlení... Považuji přednášku za příjemnou tečku.

Přednášek proběhlo během víkendu samozřejmě mnohem více (běželi čtyři naráz) a řádná většina jich byla zaměřená na věci kolem serverů atp. Všechny budou někdy později (jak už je pomalu zvykem) dostupné ke shlédnutí na internetu, takže bude možné si doplnit vzdělání i v klidu domova. ;)

Článek napsán a publikován přes Lubuntu. :)

Bydlet na dvou místech zároveň

Přijdete si takhle domů a otevřete lednici... A hle! Věc kterou jste hledaly je sice v lednici ale v bytě, který se nachází ve vedlejší čtvrti... 

Prostě se stěhuji s bytu, kde jsem bydlel poslední rok. Prostor jsem tam měl opravdu malý - bydlel jsem přímo v kuchyni - takřka absolutní minimalismus :D. Jenže po roce už vás absence skříně, knihovny, jídelního stolu (na tom mám počítač) či noční rachocení lednice prostě tak nějak přestane bavit. Dobrá, nebudu lhát, protože teď co chodím do práce a tak tu stejně netrávím mnoho času, takže už ta "klaustrofobie" zase odešla do pozadí... 

Leč domluvil jsem se před časy s kamarády, že až si jeden z nich rozhodně pořídit byt tak budeme bydlet spolu (výpomoc s hypotékou) aby si do bytu nemusel zvát nějaké cizince. Takže tak. Z malého i když docela rekonstruovaného bytu se stěhuji do pěkné novostavby... Prostě do takové jak jsem si vždycky prohlížel na internetu. :)

Pokoj budu sice sdílet, ale na to jsem celoživotně zvyklý.

Stěhování není tentokrát okamžité a ještě alespoň další týden budu tam i tady. 

Aktuálně mi neběží computer a v novém bytě ho zatím ani nemám kam dát... Budu si kupovat pěkný prostorný stůl a už se těším až k němu zasednu (počítač plánuji mít v offline režimu) a pustím se s nadšením opět do práce na mých projektech. 

Jen jsem vám to chtěl napsat, kdyby to náhodou někoho zajímalo.

Nenávidím svou práci...

dobrá není to zatím tak úplně pravda, jen jsem chtěl použít tento ultra cool úžasný nadpis abych upoutal vaši pozornost k následujícím řádkům. :)

Jak jistě víte tak mě před dvěma týdny pozvali na můj první pracovní pohovor a protože jsem naprosto úžasný (a můj vstupní test (angličtina, skriptování,  počítače...) i povídání dopadlo na jedničku) tak jsem byl přijat hned na místě (i když původně mi řekli, že mi dají vědět do týdne) takže jsme si podali ruce a já se o pár dní později připojil k dělnické třídě.

Po mnoha hodinovém školení o bezpečnosti mi byl přidělen opravdu velký dřevěný stůl* (o jakém jsem vždy snil), židle, mocinky hezký noťásek (nikdy jsem tak výkonný computer neměl), nějaké to přídavné lcd a samozřejmě i pohodlné sandále a košili... Samozřejmě jen protože pracuji v ESD zoně (místo chráněné proti elektrostatickým výbojům) což jsem (asi stejně jako vy) neměl tušení, že existuje. :)

*v office části, ze které mám výhled na spousty pracujících lidí... :)

A co vlastně dělám? To vám neřeknu, neboť jsem podepsal smlouvu kde je napsáno, že o tom nesmím mluvit až do mé smrti... Dobrá, je to hlavně kvůli tomu, že pracuji např. i s počítači, které ještě nejsou v prodeji a třeba je ani zatím nemá výrobce uvedené na svých stránkách - asi nějaká průmyslová tajemství... :)

Název své pozice ani psát nebudu, protože sám nevím co to znamená... :D

Jednoduše bych to popsal jako:

"Pseudo programátor se šroubovákem"

Možná ještě softwarové testování hardware...

Mými nejčastějšími pracovními nástroji je MSDOS, Notepad, Excell, šroubovák, Outlook (už jsem psal i do Číny :)) a samozřejmě i hromádka dalších pomůcek a programů, ale během těch dvou týdnů jsem samozřejmě ještě neučil se se vším... Je to fajn, protože občas si programuji, pak si přehazuji disky,  koukám do stropu, překládám dokumentace, hraji s příkazovou řádkou, pospávám a pak zase matlám prstem po displeji... Do budoucna bych např. ještě měl přidal technickou podporu operátorů na linkách, ale mé zkušenosti aktuálně nestačí k tomu abych někomu mohl řešit problémy. :)

Praxe je to pro mě dobrá, protože jen za první týden jsem se naučil více věcí než za poslední rok studia VŠ... Což je trochu smutné, ale je to tak. Navíc se mi dostane do rukou takový hardware, který bych si jinak mohl prohlížet tak možná na internetu.

Pracovní doba je hrozná a plat nízký... Jak by řekl každý člen dělnické třídy, ale musím říci, že tento týden už je brzké vstávání s kilometrovou procházkou na zastávku docela příjemné a po příchodu už začínám být schopen dělat i něco jiného než jen spánek. Takže příští týden už snad bude pracovní doba mou přirozeností a znovu rozjedu své volnočasové aktivity. 

Uvidíme za pár týdnů, přecejen jsem stále v zaškolovacím režimu. :)

Konec prázdnin? Možná nebo spíše nikoliv.

Chtěl jsem napsal veselý článek shrnující tyhle prázdniny, ale hned od začátku se to táhlo v pseudodepresivním duchu... Takže ano, prázdniny byly docela fajn, ale ještě bohužel nekončí... Sháním práci a stále na mě všude kašlou, ne že bych ji nějak zoufale potřeboval ale posunulo by mě to zase někam trochu jinam. Poslední týden čekám na vyjádření z jednoho nadějně vypadajícího místa, ale že by mi konečně zavolali? Ne. Tak čekám. A protože už to zase začíná být smutné, tak to zase raději utnu, než toho napíšu další dvě stránky. :)

Tak co vaše prázdniny? Měli jste nějaké? Byli super?

Bylo mi třikrát poděkováno

a to samozřejmě v bakalářských pracích nějakých cizích lidí. :)

Tvorba interaktivních průchodů v programu Blender 

Byl jsem osloven jestli neumím Blender. Skutečně neumím ale už jsem v něm pracoval a tak jsem se pustil do výuky jeho základů. Později se k tomu přidal Python (taky neumím) a tak jsem na to jeden večer mrknul a druhý den už ukazoval jeho aplikaci v Blenderu. Také jsme řešili práci samotnou a možnost využití v projektu Unity3D ale ta byla vedoucím práce zamítnuta, neboť by pak vytvářený projekt získal na reálné použitosti a to se na vysokých školách nenosí. 

Automatické generování animací růstu rostlin pro výuku

Tentokrát jsem byl osloven 3DSMaxem a protože jsem sním trochu hrál když jsem chodil na základní školu (:D) jsem ho druhý den ukazoval. Internet vyřeší každý dotaz. Později se přidala nutnost nastudovat MAXscript (uff) a samozřejmě jsem konzultoval. Opět se ale projevilo, že na univerzitách se nemohou dělat skutečně užitečné věci a tak byl můj nápad s externím snadno ovladatelným rozhraním pro učitele zamítnut. Dle vedoucího práce si profesoři  mají na přednášky brát 3DSMax, naklikat si to tam a pak počkat dvě hodiny až se jim to vyrenderuje! Chvalme nesmyslnost!

Možnosti snížení energetické náročnosti provozu výpočetní techniky 

Zde jsem jen nahlédnul do tajů TEXu a také měl pár připomínek k nějakým podivně složeným větám. Bylo zajímavé učit se  s kolegou TEX den před odevzdáním práce a sledovat jak si telefonem domlouvá s tiskárnou ranní expresní tisk. :D. 

Taky jsem se přichomejtnul k drobnému korekturování nějaké práce o pojišťovnictví za což jsem dostal poděkování formou láhve červeného vína. :)

Trochu mě fascinuje jak v některých případech sami vedoucí odmítají aby práce byla k něčemu dobrá a raději chtějí po studentech aby dělali nesmyslnosti. Smutné...

Leč smutné je české školství v mnoha ohledech.

Velká celoživotní únava

Pravděpodobně v tom nejsem sám, ale mám pocit, že jsem prospal většinu života. 

Hlavně poslední dobou si uvědomuji jak moc jsem pořád unaven. Nemám problém vstát pěkně brzy, protáhnout se a nachystat si snídáni, kterou si hezky v klidu sním, jenže často mě tento proces úplně vyčerpá a jednoduše padnu znovu do postele. Dnes se mi to třeba opětovně stalo. Vstal jsem tedy až kolem desáté hodiny, zkontroloval co důležitého se během nočních hodin kdy jsem byl offline stalo a načež jsem se překvapivě pustil do práce a asi po půl hodince začal zívat. 

Nikdy (bohužel) jsem nebyl člověk který by vyloženě zářil energií ale to jak se cítím poslední dobou je strašné. Energetické nápoje či káva občas pomůže ale to není řešení! a navíc si musím hlídat dávkování, protože jakmile si dám trochu více tak ztrácím schopnost se soustředit a posledně jsem se cítil opravdu trochu sjetě až jsem měl pocit, že jen zmateně přepínám jednotlivé záložky a okna. 

Všiml jsem si, že nejvíce tyto pocity získávám u práce s počítačem. Vlastně už to vím delší dobu a velice rád bych u něj omezil proflákaný čas, jenže vždycky narazím na to, že nevím co jiného. Ať jsem si vymyslel cokoliv tak se to vždy nějak vztahovalo ke computerům. Jsem moc rád za občasné výlety do přírody a to i přesto, že ty jsou skutečně fyzicky náročné ale možná právě proto se při nich cítím dobře.

Vlastně bylo mým plánem vykašlat se na sezení na bytě a chodit pracovat do studoven. Zjistil jsem, že jsem tam schopen během kratší doby vykonat mnohem více práce. Asi protože mi přijde hloupé (a to i přesto, že to tam mnoho lidí dělá) zírat tam na facebook plný věcí, které mě vůbec nezajímají anebo na vtipná videa. Jenže tento můj plán troskotal na tom, že naše studovna byla každou chvíli uzavřená pro studenty (geniální!) a když už tam takto zbytečně přijedete po třetí tak vás nadšení přejde. Proti ještě hovoří nutnost cestovat a aktuální šílené horko, že člověk i při sezení na zadku v zatemněné místnosti s větrákem má potřebu se sprchovat několikrát denně. 

Vlastně mám energie všude docela dost ale pravděpodobně mě ubijí ten stereotyp. Stereotyp. Jenže překonat zvyk je tak těžké... Cesta je dlouhá. 

Dnešní káva už mi chladne.

Už mám připraven dokument s nadpisy, který chci dneska odevzdat.

Pak chci poladit pár drobností na jednom webu.

Rád bych napsal pár kapitol své sbírky znalostí o zombie apocalypse.

Pracoval na konceptu nové videohry.

Dočetl poslední dvě povídky z malé povídkové 2013.

Snad i kouknul na netbook, který tu mám na spravení.

Řádně si zacvičil a přeložil alespoň jeden švédský článek. 

Pár maličkostí, které se musejí dát v pohodě zvládnout. 

Při psaní blogu se necítím unaven, ale už mám pro změnu zase hlad.

Pozdně večerní editace
-----------------------------------------------------------------------------------------
Překvapivě se mi dařilo. Po obědě jsem sice přišla velká krize a brzké odpadnutí na gauč, ale naštěstí jsem vzal ruky motivační knížečku a po nějaké době už jsem do sebe klopil kávu a pouštěl se do práce. Články byly napsaný a odevzdány. Na webu jsem toho udělal více než jsem plánoval. Svensku i cvičení jsem úspěšně škrtnul. Netbook mě na nějakou dobu zabavil. Koncept videohry jsem s papíru přepracoval do Calcu. Na sbírce znalostí jsem také něco málo udělal. Teď už jen ty dvě povídky, ale pravděpodobně se na ně vrhnu až po dokumentu o veganství co tady mám celý den připravený. Hezky před spaním. Můžu říci, že jsem spokojen a zvědav jak dopadnu zítra. 

Co děláte proti únavě vy? Pociťujete ve svém životě značný stereotyp? Baví vás? 

Minimalismus v kuchyni

Určitě to znáte. Jdete s úsměvem na rtech umýt nádobí ale když už umýváte sedmý příbor, pátý hrníček a čtvrtý talíř tak vás to začíná pěkně štvát. Přemýšlíte jak je možné, že je to toho vždy špinavého tak moc? Jen tím, že máte příliš mnoho nádobí. 

Bydlím na bytě ještě s jedním kolegou a kuchyň mám na starost právě já. Je zajímavé, že přestože já používám jeden barevně odlišený příbor, dva hrnečky, skleničku a co nejmenší množství talířů tak jsem toho vždy umýval velké hromady. Zjistil jsem, že někteří lidé prostě tahají další a další nádobí a vůbec jim nepřijde divné, že naráz používají dva hrnečky, čtyři skleničky a tři talíře a to ani když tím mají obloženo vše kolem sebe. 

Udělal jsem experiment. Jednoduše jsem eliminoval nádobí téměř na minimum. Takže mi tu zůstali tři kousky příborů, polovina hrnečků atp. Zvláštní bylo, že si toho kolega vůbec nevšiml jen se párkrát podíval, že už žádný další hrnek k zašpinění není a tak si nalil vodu do skleničky ze které pil před okamžikem. Teprve později jsem ho o mé změně informoval a tak byla samozřejmě přijata.

Jaké z toho plyne ponaučení? Úklid ničemu nepomůže, neboť ty věci stejně zase znovu vytaháte. Je třeba  všechny nepotřebné věci odstranit s dosahu.

To bohužel nic nemění na tom, že i ten zbytek je třeba umývat. :)

Lehké navázaní na povídání z minulého týdne

Ačkoliv jsem si vědom, že vás to zrovna moc nezajímá, tak jsem se stejně rozhodl udělat shrnutí i tohoto týdne. Snad abych si sesumíroval zda jsem udělal nějaký pokrok nebo naopak stagnoval na místě.

Studium Švédštiny stále pokračuje, ale musím uznat, že znatelně pomaleji. Věřím, že je to jen pocit přicházející se zvyšující se obtížností textů. Příští týden hodlám nadále pokračovat.

Naproti tomu na C#, C++, Python nebo cokoliv jiného jsem bohužel ani nesáhl. :(

Každopádně jsem byl z úterý na středu na pseudo survivalovým výletě na jedné moc povedené zřícenině hradu - Templštýn. Díky Koubovy. Mimo spaní pod širákem a šplhání na věž ze třináctého století jsem tentokrát vše zvládl i bez karimatky, takže jsem všechno skutečně natlačil do mého malého baťůžku - minimalismus. Věřím, že brzy vyrazíme znovu. Mít nějaký šikovný ultrabook tak jsem venku pořád. :)

Jsem rád za to, že jsem se vrhl na toho Veselého Kombajnistu a kupodivu nebyl žádný problém na tom pracovat. Vlastně se můžete podívat sami. http://kreveta.net/navrat-ke-staremu-projektu/

Během jednoho večera jsem spíchnul třetí, byť extra krátkou, povídku do Malé Povídkové 2013 a mezitím jsem seskládal celou sbírku, která má krásných sto stran. Už se těším až se pustím do čtení. Včera byla uzávěrka. Sbírku skvělých povídek si můžete přečíst v pdf zde.

V pátek jsem byl na pivku a to rovnou dvakrát. Jednou odpoledne a pak ještě večer a mezitím jsem stihl udělat jednu věc, kterou jsem dlouhou dobu měl jen v hlavě a neustále jí odkládal. Nevím, jestli to splnilo mé očekávání nebo mě to alespoň někam posunulo ale už se k tomu v myšlenkách neustále nevracím a jsem za to rád. 

Přes víkend jsem pak měl celý byt jen pro sebe, takže jsem stejně jako kdy jindy prostě seděl u svého počítače, flákal se a poslouchal hudbu. Neboť bylo a stále je dosti šílené horko vzal jsem za vděk větrák, jehož hučení mi většinou spíše jen lezlo na nervy. Začíná mě štvát bezdrátová klávesnice. Je to skvělá věc,  měl jsem ji snad už i na základní škole ale poslední dobou se mi vybijí až nepříjemně často. Baterky jsou zlo. Třeba právě teď.

Spustil jsem novou hru na zombie fóru. http://zombie.4fan.cz/forum/viewtopic.php?id=889

Taky jsem písnul pár bodů do mého scifi zombie gamebooku plného krve, násilí a vyvržených střev.  

Žádnou knihu jsem nepřečetl a ani nečetl. :(

Inspirován Kombajnistou jsem dnes sedl a spíchl minihru do soutěže VCH, která je sama o sobě spíše parodií dění na fóru než regulérní soutěží. Hříčka je to řádně jednoduchá a dokonce jsem vynechal i plánovaný hlubokomyslný přesah. Teď mě napadlo, že by to klidně mohl být:"Edgar 4: Temné myšlenky" ale soutěž neumožňuje ani vlastní jméno hry. Uvidíme. Použil jsem GM:S, které se překvapivě spustilo hned na poprvé. ;)

Dnes ve tři ráno jsem řádně unaven ze snahy usnout vytáhl Gamebook co jsem si před pár dny koupil za pár korun v levných knihách - http://www.legie.info/kniha/4003-nemrtva-spravedlnost a do půl hodiny byla má nemrtvá armáda totálně rozdrcena takže jsem se vrátil ke spánku, tentokrát již úspěšně. Čtyři hodiny mi holt dnes budou muset stačit.

Zase žádná sláva.

Budu vás s takovýmto souhrnem obtěžovat i příští týden? Nevím. Pro mě je to dobré shrnutí výsledků.

Rádoby produktivní týden, aneb zase jednou nějaká velká spousta keců

Poslední dobou se cítím pořád unaven, hlavně tedy psychicky až si začínám myslet, že mám nedostatek nějakého vitamínu nebo na mě snad ještě pořád působí "přetížení" s posledního zkouškového? Nevím, snažím se s tím bojovat. Leč všiml jsem si, že největší únavu cítím, když se snažím něco dělat u počítače. 

Největší radost mám z toho, že se mi zatím daří držet předsevzetí pro studium Švédštiny. Možná si pamatujete, že jsem se jí začal učit cirka před rokem, kdy jsem se tomu skutečně nějakou dobu věnoval pravidelně. Jenže pak začal další semestr a tak jsem ji pro studium nějakých nesmyslů odsunul do pozadí. Tuším, že od pondělí ale skutečně každé ráno vezmu do rukou učebnici a pročtu si jednu lekci. Začal jsem hezky od začátku, protože jsem toho snad dost zapomněl a věřím, že to má své výsledky.

Také už mě přestalo bavit vstávat každý den kolem desáté či jedenácté hodiny a chtěl bych vyskakovat z postele pravidelně již po sedmé hodině. Dneska už se docela zadařilo a skutečně jsem vyskočil, nachystal snídani pro čtyři osoby a po chvíli už jsem koukal do švédštiny. Jenže párkrát se mi stalo, že jsem neměl sílu vylézt a nebo jsem vylezl, nachystal a zase zalezl. Věřím ale, že je to věc pevné vůle a poddá se to. 

Mám touhu najít si práci a to ideálně v mém oboru, takže už nějakou dobu rozesílám své CV ale pravděpodobně to dělá i několik dalších lidí, neboť mi skoro nikdo neodpovídá a když už tak obvyklou frází "Vybrali jsme jiného kandidáta, ale dáváme si vás do naší databáze...". Je to zajímavé, přitom jsem často splňuji "vyžadované" i "výhodné" podmínky a jednou jsem i napsal, že jsem ochoten nastoupit za podprůměrnou mzdu. Vlastně bych klidně první tři měsíce, než bych získal jistou praxi, pracoval i za mzdu minimální. Jsem opravdu nízkonákladový a zatím se mi docela daří pokrývat výdaje z drobných příjmů a na nějaký životní čas mám vytvořenou i úsporu. Leč i tak se mi na úřad práce opravdu nechce. :D

Rozhodl jsem se tedy alespoň trochu dovzdělávat. Základy Pythonu jsem se učil nedávno a ačkoliv je to sympatický jazyk tak jsem si nenašel žádné využití a pustil se tedy do vod "mému srdci bližších" a to C#. Moc jsem tomu tedy zatím nedal, ale vytvořil jsem si TODO aplikaci a dal do ní své úkoly. :D

Napsal jsem nějakých sedm recenzí, ano skutečně jen sedm čímž jsem vlastně ani nedohnal minulý týden kdy jsem absentoval úplně. Jenže když už píšete nějakou stou recenzi mobilní aplikace tak se vám do toho ani moc nechce což je zajímavé, protože jakmile začnu psát - tak se bavím. Možná i více, než když při testování matlám prsty po tabletu. Dneska bych to chtěl ještě zarovnat na desítku. Tak snad se povede.

Upekl jsem buchtu! Skoro veganskou, bohužel tam byla jediná neveganská surovina (máslo) úplně zbytečná. Každopádně buchta dokonalá nebyla ale určitě dopadla lépe než můj nedávný pokus o chléb, ze kterého mi vznikla palačinka. :D

Včera jsem pak oběhnul tři obchodní domy, než jsem našel "Sojový Granulát", neboť jsem si řekl, že zkusím kromě klasických "kostek s rýží" udělat taky nějaký ten burger. Když už ho tak často vídám na veganských webech. Vlastně jsem se tady asi ještě nezmiňoval, ale už asi dva roky téměř nekupuji maso, tedy předtím jsem ho taky skoro nekupoval... Leč až poslední dobou jsem se o to ale začal opravdu zajímat. Někdy se možná rozepíši více. Červená čočka je super. ;)

Přečetl jsem větší kus "Mnicha, který prodal své Ferrari" což o bohatém právníkovy, který se jednoho dne zdravotně zhroutil a po uzdravení odešel z práce, prodal všechno co měl a vyrazil na cestu do Tibetu. Víceméně je to o pozitivním myšlení, trochu minimalismu atp. Vlastně jsem naprostou většinu těch věcí četl jinými, nebo takřka stejnými slovy už jinde. Leč líbí se mi to. 

Trochu jsem pracoval na jednom webu, nebo spíše jeho hlavní části: Formuláři. Já nechápu, proč mám potřebu se hlásit na tvorbu webů když mě to pak většinu času štve. Naštěstí dělám jeden za rok, pokud tedy nepočítám své projekty, které skončili u třetí kompletní změny jednoho mého webu, který je ale už půl roku offline a nikdo si toho ani nevšiml. :D Každopádně dneska jsem dostal další skvělý nápad na projekt... Uff. 

Daly jsme dokupy jedno Lenovo, který měl námi již tolikrát opravovanou vadu napájení. Oprava na pět minut, tedy pokud kvůli tomu nemusíte rozebrat kompletně celý notebook. Klidně bych to dělal častěji. 

Viděl jsem dva díly nové reality show Beara Gryllse "Get out alive", která mě mile překvapila, neboť dává účastníkům skutečně zabrat, takže se rád podívám na další díl a ne jen kvůli potrénování angličtiny protože titulky samozřejmě nejsou. Také jsem koukal na dokument o Tatrách a trochu mě překvapilo, jak moc pěkná a člověkem nedotčená krajina je hned tady za kopcem. Určitě jsem viděl nějaké to rozbíjeni lebek na youtube, poslouchal nějakou novou muziku včetně dupstepu... Atd.

Zahrál jsem si Dont Starve a je to docela hezká hra, ale jako všechny ostatní mě už po dvou hodinách přestala bavit. Každopádně bych si jí chtěl ještě zahrát.

Pravidelné cvičení o které jsem snažil snad posledních deset let se mi daří udržovat. Vlastně bych řekl, že jsem si z toho již skoro vytvořil návyk a občas už jakoby automaticky vytahuji karimatku... Věřím, že se mi bude dařit v tom pokračovat i nadále. Pohyb dělá člověku radost. Třeba to bude mít nějaké výsledky.

Před pár dny jsem se už rozhodl (už po několikáté), že si každý den dám minimálně jedno ovoce. Zatím se vede dobře. 

Každopádně jsem v podstatě tento týden nic neudělal. Takže všechny moje projekty jdou se mnou i do toho dalšího... Mám tu rozepsaný Gamebook, rozkopnutého veselého kombajnistu, rozkopnutou hru s bombermanem, rozepsanou učebnici C++, rozpracovaný průvodce zombie apocalypsou a spoustu dalších věcí, které bych prostě chtěl udělat. :)

Nechci se zabít, nikdo mě nechce zabít, netrpím větší bolestí než je u mě obvyklé, mám co jíst, mám kde spát, nejsem otrok, mám se čím bavit... Cítím se spokojen.

Letní zombie kemp 2013

Již počtvrté jsem si posbíral svou skromnou survival výbavičku, naložil ji na záda a při odchodu si tentokrát místo polobotek nazul rozbité sandále a vyrazil za dobrodružstvím, které nabízí Zombie Kemp. Tentokráte naše cesta směřovala do Vysočínského kraje k přehradě u nejlepší jaderné elektrárny na světě.

Následné setkání s Wertym na hlavním brněnském nádraží, jenž oplývá neskonalou krásou, bylo doplněno velmi smutným oznámením, že jedna skupinka přeživších bohužel nedorazí a tak jsme se sklopenými hlavami prodrali nemrtvými vyrabovat pár obchodů. Po přesunu do evakuačního místa a setkání s Play3rem jehož vybavení čítalo dva řízky, jednu láhev vody a čajovníkovou mast jsme byli odvezeni vstříc světlým zítřkům.

Hlavním cílem našeho výletu bylo nalezení drahých kamenů, jejichž prodej by zafinancoval provoz naší komunity (a umožnil administrátorům koupit si jachty) a tak jsme při cestě malebnou krajinou prohlédali každý kousek půdy. Nutno říci, že naše úspěšnost nebyla příliš veliká. :)

Ihned po příjezdu byl Play3r informován, že se bude vzdělávat ve schopnostech řízení automobilu. Brzy byl tedy odvezen a Firejs s Wertym hlídaly zvolené stanoviště kousek od velké díry, kterou vykopali předchozí lovci drahokamů. Po pár hodinách se přiřítil na kouzelném bicyklu další přeživší zvaný jednoduše Kouba. Chvíli po Play3rově příjezdu byl naplánován taktický přesun do hospodského zařízení jakožto ideálního místa na setkání s posledním nahlášeným přeživším Sofem (Jeremiáš Vajcochod).

Při řádně dlouhé cestě všechny zaujala pasoucí se konice s růžovou ohlávkou. Také jsme viděli spousty oveček, koziček a kraviček ale ty bohužel nebyli řádně z dokumentovány. :(

Vybraná hospůdka byla venkovského typu, kde nás uvítali skoro jako královskou výpravu. Posezení na dvorku za zpěvu andulky v kombinaci s kvalitní obsluhou a přehrabováním se v tisíci korunách bylo velmi příjemné. Vyčkali jsme na Sofa. Poklábosili a následně vyrazili na cestu zpět k naší oblíbené velké díře. Po cestě jsme se však dohodli, že zkusíme nocovat blíže přehradě ideálně pak u jedné zříceniny hradu. Jenže mapy samozřejmě lžou a zatímco prstem jste na zvoleném místě okamžitě, dopajdání po lesních cestách trvá znatelně delší dobu a tak jsme nakonec na vysněný hrad nedorazili ani druhý den. 

Pochodovali jsme opravdu dlouho a jediný kdo si vůbec nestěžoval byl Firejs. Také jsme našli paví pero z nějakého dravce, pravděpodobně lišky. Aktuálně ho mám zapíchnuté vedle monitoru, ale bohužel se mi ho nechce fotit, nakonec ho pravděpodobně získá jako hlavní cenu výherce Malé Povídkové s Chodícími Mrtvolami 2013. 

Podařilo se nám najít krásné místo u útesu s výhledem na zdejší rybník. Zkontrolovali jsme mapu. Vyslali Koubu na kouzelném bicyklu zkontrolovat okolí a nakonec se rozhodli zde vybudovat stanoviště. Já se jako obvykle věnoval spíše slovní pomoci a překážení, přičemž jsem pozoroval západ slunce.

Večer se samozřejmě diskutovalo u ohně, jedli fazole, řízky, hermelíny, chleby, ochutnávalo sušené maso a popíjela Wertyho domácí pálenka. Fotografie z tohoto zajímavého období pravděpodobně později doručí Kouba, neboť má na rozdíl ode mne skutečný fotoaparát. 

Noc byla příjemná a tak se Firejs a Sof rozhodli před usnutím pozorovat hvězdy, zatímco zbytek skupiny se přesunul do opravdu geniálně postaveného přístřešku jehož architektem byl již klasicky Werty - co bychom bez něj dělali? ;)

Ráno bylo příjemné, tedy alespoň za sebe to mohu říci, protože v mém Tesco spacáku jsem se vyspal takřka do růžova, tedy až na lehkou bolest hlavy... Většina ostatních dle vyprávění pravděpodobně trpěla zimou. Snídaně. Balení. Cesta dál.

Nakonec jsme v této rozlehlé divočině nalezly posezení, na kterém proběhlo krátké osvěžení, pokus o společnou fotografií a rozloučení s Koubem, který na svém kouzelném bicyklu vyrazil na mnohakilometrovou cestu do svých domovských krajů.

Zbytek naší skupiny zkušených horalů se rozhodl vyrazit do odlehlých Dalešic prohlédnout si ten slavný pivovar. Cesta byla samozřejmě únavná a tak jsme si pří příchodu objednaly dvě bezové limonády, jednu zázvorovou, polévku, tvarůžky a Firejs se hrdinsky rozhodl pro jedno malé pivo, které následně doplnil "Domácí černou chmelovou brčou" což byla trochu překvapivě jen jinak označená Kofola. 

Po odchodu z místa, kde pivo teče proudem jsme se znovu navrátili k naší oblíbené velké díře. Zde poobědvali v trávě a kromě rozsáhlého odpočinku a lovu klíšťat se znovu pokusili ukořistit nějaké to drahé a blýskavé kamení.

Nakonec naše dobrodružství muselo přecejen skončit a to posledním pochodem (kolem koníčků, konic, koziček, oveček i kraviček) na autobusovou zástavku u přilehlého rybníčku. 

Byl to již klasicky mocinky příjemný víkend.

Rozhodovací paralýza

Rozhodovací paralýza je zajímavý výraz pro jednoduchou věc, která spočívá v tom, že když má lidský mozek na více z příliš mnoha variant tak si raději nevybere nic. Věřte mi nebo ne, ale je na to pěkná hromádka studií, článků a snad i knih a funguje to snad všude.

Kromě toho, že si můžeme dnes vybrat se stopadesáti tisíc čokolád, mobilů či destinací pro výlet se to také týká našich vlastních úkolů... Poslední dobou si ověřuji, že je tomu skutečně tak. 

Mám teď nějakou dobu opravdu mnoho a mnoho času a myslíte si, že stíhám udělat více než když jsem trávil půl dne ve škole? Vy si to možná myslíte ale já jsem došel k opačnému závěru a dokonce mám pocit, že při větším množství volného času dělám těch zajímavých věcí snad ještě méně. Proč? Protože mám tolik volného času, tak přece můžu všechno odložit a prospat klidně celý víkend.

Jenže když už se rozhodnu něco dělat, tak co vybrat? Pracovat na webu? Pracovat na videohře? Pracovat na té druhé videohře? Co třeba dopsat ty články, co jsem měl odeslat už včera? Taky bych mohl odpovědět na ty maily, dodělat tuhle prezentaci a možná i naprogramovat něco v javě... Uff, ještě tu mám vlastně ten videoprojekt... Chápete? Máte mnoho volného času ale také mnoho věcí, kterým byste se chtěli věnovat a některé jsou třeba už více než půl roku v hlavě, jiné jsou ve fázi finalizace a ty poslední pak nějakým způsobem rozkopány. Většinou to poslední dobou dopadne tak, že udělám jednu či dvě drobné užitečné věci a zbytek dne neustále aktualizuji pár webů nebo na mě z toho nic nedělání padne šílená únava. 

Je dobré si pak přečíst nějaký motivační článek či video, napsat si to na lísteček, jít umýt nádobí, vysát, projít se a pak to třeba i možná udělat. Někdy se daří a začínám opravdu věřit, že je to věc tréningu. Jenže tu opět máme tu paralýzu. 

Před nějakou dobou jsem se rozhodl, že se projektům budu věnovat postupně a snažit se je dokončovat postupně, protože létání od jednoho ke druhému nemá smysl. Například dneska jsem během půl hodinky a to ani ne, udělal něco co jsem odkládal snad více než rok. Toho času, který jsem nad tím strávil pokaždé když jsem si na to vzpomněl... A tak je to se vším, raději na projekty myslíme a přehrabujeme se v nich než abychom sedli a pracovali na nich. 

Těšil jsem se na ten volný čas. Těšil jsem se na to až odškrtám, udělám či se naučím ty věci, jenž jsem kvůli nesmyslům odkládal... I když se stejně pak vzápětí objeví něco dalšího. Myslím, že je ideální čas přestat kecat, vzít do ruky seznam úkolů a ještě dneska nějaký škrtnou, třeba jako tento zbytečný článek, který jsem odkládat také řádnou dobu. ;)

Drobný Hardcore Survival

Udělali jsme si s kamarádem takový menší výlet, čundr, procházku či jak tomu chcete říkat, jehož součástí bylo nalezení několika pokladů a samozřejmě přespání v kruté divočině. Počasí nám přálo ale nakonec jsme byly zastiženi asi dvanáct hodin trvajícím deštěm. Střecha našeho skromného (a špatně postaveného) přístřešku se brzy začala plnit vodou a já byl tímto "bazénem" vytlačen ven a užil si asi nejmokřejšího noc mého života. S prvními ranními paprsky kolem páté hodiny jsem se už začal třepat zimou, tak jsem vyskočil na nohy, oblékl si kompletně mokré oblečení a pokračoval v neovladatelném drkotání zuby. 

Po nějaké době se probudil i kolega, který si noc užil v suchu zatlačen do pevné stěny našeho velkolepého architektonického díla. Tak jsem mu pomohl se vyprostit a poté jsme se beze slova rozhodli vzdát naděje na pokračování našeho výletu, čundru, procházky či jak tomu chcete říkat. Cesta do civilizace byla mokrá a dlouhá... 

Po pár hodinách, když už jsem ležel ve vyhřáté posteli samozřejmě přestalo pršet ale i tak jsem se v ní společně s čajem a piškoty rozhodl strávit následující dny. :)

Pár foteček pro navození atmosféry.

Pár poznatků, které možná budoucím i aktuálním generacím jednou zachrání život:

1. 1. Plachta je super, ale když ji nemáte nad sebou tak je k ničemu.
2. 2. Pláštěnka je super, ale když si ji oblečete teprve až jste komplet mokří tak je k ničemu.
3. 3. Skvělý spacák je super, ale i ten po několika hodinách na dešti začne trpět.
4. 4. Jíst pseudoohřáté fazole dvaceti centimetrovým nožem v poloze plodu, mokrý a téměř po tmě není žádná sranda, takže příbor sebou. 
5. 5. Když rosničky hlásí, že na devadesát procent bude pršet, tak pravděpodobně bude pršet. 
6. 6. Před spaním do sebe netlačte pivo, kor když prší. 
7. 7. Obléct si na sebe ráno kompletně mokré oblečení není nic příjemného (kdo by byl řekl, že to během noci pod plachtou neuschne?), takže alespoň část náhradního oblečení také sebou. 

Na závěr samozřejmě jedna drsňácká.... :D

Skandinávský víkend

Rozhodl jsem se, že si udělám takový tématický víkend a volba z několika důvodů padla na Severské země. 

Cílem bylo nastudovat něco o Švédsku, poslouchat severskou hudbu (což dělám vlastně pořád), procvičit si jazyk (youtube!) a podívat se alespoň na jeden film za den.

Mimo toho jsem se navíc rozhodl využít svůj volný čas po delší době aspoň trochu produktivně. Tak jsem se například lehce věnoval vývoji jedné soutěžní minihry pro krevetu a konečně se pustil dlouho odkládaného studia Pythonu, což je docela sympatický skriptovací jazyk. Také jsem trochu pročistil fórum české zombie komunity, uvařil pár veganských jídel, napsal pár článků pro penízky a přečetl asi polovinu knihy "Jak drahé je zdarma" pojednávající o cenách, lidském rozhodování a iracionalitě a můžu říci, že je to docela zajímavé čtení. 

Co mi tedy přes víkend hrálo? Po delší době můj oblíbený norský lehce depresivní Ljungblut, nově objevená švédská kapela Kent a samozřejmě mimo dalších došlo i na In Flames.

Nějaký čas jsem také strávil na youtube a nahlédl do tajů videokurzů švédštiny, katedrály v Uppsale a podíval se i na pár pokrmů. 

Během tří víkendových večerů nebo spíše nocí jsem se rozhodl pro následující filmy.

Stocholm Östra/Stocholm východ
CSFD Skandifilm
Hezký, možná lehce depresivní a bohužel trošku předvídatelný film o lásce. Líbilo se mi to.

Valhalla Rising/Barbar
CSFD

Opravdu netradiční a řekl bych až surrealistický historický film odehrávající se na krutém severu v době šíření křesťanství. Film je z velké části naplněn krásnými záběry na krajinu, doplněný několika dialogy, surrealistickými výjevy a řekl bych až brutálními souboji. Rozhodně to není film pro každého ale mě se velice líbil a ve značně zkrácené verzi ho pak se skvělou muzikou viděl hned znovu. (nekoukat pokud se plánujete na film podívat) 

Dogville
CSFD

Musím se přiznat, že tento tří hodinový film jsem měl připraven ke shlédnutí nějaké dva roky a jsem rád, že jsem se k němu konečně odhodlal. Věřím, že dost lidí může odradit zpracování kdy jsou zdi nahrazeny křídovými čárami a postavy otevírají neviditelné dveře, ale já to brzy začal vnímat jako samozřejmost. Film samotný pak pojednává o dívce, která požádá o ukrytí před gangstery v malém městečku a nabídne za to každému výpomoc v domácnosti. Určitě ale znáte takové to přísloví "nabídni prst a přijdeš o ruku" a přesně takhle to po delší době začne vypadat. Pěkný film, zábavný vypravěč a dramatický vývoj situace a lidského chování. Líbilo se mi to.

Myslím, že to byl docela příjemně a i trošku produktivně strávený víkend a tak už začínám uvažovat zda si neudělat tématicky zaměřené i ty další. :)

SLUT.