Bylo mi třikrát poděkováno

a to samozřejmě v bakalářských pracích nějakých cizích lidí. :)

Tvorba interaktivních průchodů v programu Blender 

Byl jsem osloven jestli neumím Blender. Skutečně neumím ale už jsem v něm pracoval a tak jsem se pustil do výuky jeho základů. Později se k tomu přidal Python (taky neumím) a tak jsem na to jeden večer mrknul a druhý den už ukazoval jeho aplikaci v Blenderu. Také jsme řešili práci samotnou a možnost využití v projektu Unity3D ale ta byla vedoucím práce zamítnuta, neboť by pak vytvářený projekt získal na reálné použitosti a to se na vysokých školách nenosí. 

Automatické generování animací růstu rostlin pro výuku

Tentokrát jsem byl osloven 3DSMaxem a protože jsem sním trochu hrál když jsem chodil na základní školu (:D) jsem ho druhý den ukazoval. Internet vyřeší každý dotaz. Později se přidala nutnost nastudovat MAXscript (uff) a samozřejmě jsem konzultoval. Opět se ale projevilo, že na univerzitách se nemohou dělat skutečně užitečné věci a tak byl můj nápad s externím snadno ovladatelným rozhraním pro učitele zamítnut. Dle vedoucího práce si profesoři  mají na přednášky brát 3DSMax, naklikat si to tam a pak počkat dvě hodiny až se jim to vyrenderuje! Chvalme nesmyslnost!

Možnosti snížení energetické náročnosti provozu výpočetní techniky 

Zde jsem jen nahlédnul do tajů TEXu a také měl pár připomínek k nějakým podivně složeným větám. Bylo zajímavé učit se  s kolegou TEX den před odevzdáním práce a sledovat jak si telefonem domlouvá s tiskárnou ranní expresní tisk. :D. 

Taky jsem se přichomejtnul k drobnému korekturování nějaké práce o pojišťovnictví za což jsem dostal poděkování formou láhve červeného vína. :)

Trochu mě fascinuje jak v některých případech sami vedoucí odmítají aby práce byla k něčemu dobrá a raději chtějí po studentech aby dělali nesmyslnosti. Smutné...

Leč smutné je české školství v mnoha ohledech.

Velká celoživotní únava

Pravděpodobně v tom nejsem sám, ale mám pocit, že jsem prospal většinu života. 

Hlavně poslední dobou si uvědomuji jak moc jsem pořád unaven. Nemám problém vstát pěkně brzy, protáhnout se a nachystat si snídáni, kterou si hezky v klidu sním, jenže často mě tento proces úplně vyčerpá a jednoduše padnu znovu do postele. Dnes se mi to třeba opětovně stalo. Vstal jsem tedy až kolem desáté hodiny, zkontroloval co důležitého se během nočních hodin kdy jsem byl offline stalo a načež jsem se překvapivě pustil do práce a asi po půl hodince začal zívat. 

Nikdy (bohužel) jsem nebyl člověk který by vyloženě zářil energií ale to jak se cítím poslední dobou je strašné. Energetické nápoje či káva občas pomůže ale to není řešení! a navíc si musím hlídat dávkování, protože jakmile si dám trochu více tak ztrácím schopnost se soustředit a posledně jsem se cítil opravdu trochu sjetě až jsem měl pocit, že jen zmateně přepínám jednotlivé záložky a okna. 

Všiml jsem si, že nejvíce tyto pocity získávám u práce s počítačem. Vlastně už to vím delší dobu a velice rád bych u něj omezil proflákaný čas, jenže vždycky narazím na to, že nevím co jiného. Ať jsem si vymyslel cokoliv tak se to vždy nějak vztahovalo ke computerům. Jsem moc rád za občasné výlety do přírody a to i přesto, že ty jsou skutečně fyzicky náročné ale možná právě proto se při nich cítím dobře.

Vlastně bylo mým plánem vykašlat se na sezení na bytě a chodit pracovat do studoven. Zjistil jsem, že jsem tam schopen během kratší doby vykonat mnohem více práce. Asi protože mi přijde hloupé (a to i přesto, že to tam mnoho lidí dělá) zírat tam na facebook plný věcí, které mě vůbec nezajímají anebo na vtipná videa. Jenže tento můj plán troskotal na tom, že naše studovna byla každou chvíli uzavřená pro studenty (geniální!) a když už tam takto zbytečně přijedete po třetí tak vás nadšení přejde. Proti ještě hovoří nutnost cestovat a aktuální šílené horko, že člověk i při sezení na zadku v zatemněné místnosti s větrákem má potřebu se sprchovat několikrát denně. 

Vlastně mám energie všude docela dost ale pravděpodobně mě ubijí ten stereotyp. Stereotyp. Jenže překonat zvyk je tak těžké... Cesta je dlouhá. 

Dnešní káva už mi chladne.

Už mám připraven dokument s nadpisy, který chci dneska odevzdat.

Pak chci poladit pár drobností na jednom webu.

Rád bych napsal pár kapitol své sbírky znalostí o zombie apocalypse.

Pracoval na konceptu nové videohry.

Dočetl poslední dvě povídky z malé povídkové 2013.

Snad i kouknul na netbook, který tu mám na spravení.

Řádně si zacvičil a přeložil alespoň jeden švédský článek. 

Pár maličkostí, které se musejí dát v pohodě zvládnout. 

Při psaní blogu se necítím unaven, ale už mám pro změnu zase hlad.

Pozdně večerní editace
-----------------------------------------------------------------------------------------
Překvapivě se mi dařilo. Po obědě jsem sice přišla velká krize a brzké odpadnutí na gauč, ale naštěstí jsem vzal ruky motivační knížečku a po nějaké době už jsem do sebe klopil kávu a pouštěl se do práce. Články byly napsaný a odevzdány. Na webu jsem toho udělal více než jsem plánoval. Svensku i cvičení jsem úspěšně škrtnul. Netbook mě na nějakou dobu zabavil. Koncept videohry jsem s papíru přepracoval do Calcu. Na sbírce znalostí jsem také něco málo udělal. Teď už jen ty dvě povídky, ale pravděpodobně se na ně vrhnu až po dokumentu o veganství co tady mám celý den připravený. Hezky před spaním. Můžu říci, že jsem spokojen a zvědav jak dopadnu zítra. 

Co děláte proti únavě vy? Pociťujete ve svém životě značný stereotyp? Baví vás? 

Minimalismus v kuchyni

Určitě to znáte. Jdete s úsměvem na rtech umýt nádobí ale když už umýváte sedmý příbor, pátý hrníček a čtvrtý talíř tak vás to začíná pěkně štvát. Přemýšlíte jak je možné, že je to toho vždy špinavého tak moc? Jen tím, že máte příliš mnoho nádobí. 

Bydlím na bytě ještě s jedním kolegou a kuchyň mám na starost právě já. Je zajímavé, že přestože já používám jeden barevně odlišený příbor, dva hrnečky, skleničku a co nejmenší množství talířů tak jsem toho vždy umýval velké hromady. Zjistil jsem, že někteří lidé prostě tahají další a další nádobí a vůbec jim nepřijde divné, že naráz používají dva hrnečky, čtyři skleničky a tři talíře a to ani když tím mají obloženo vše kolem sebe. 

Udělal jsem experiment. Jednoduše jsem eliminoval nádobí téměř na minimum. Takže mi tu zůstali tři kousky příborů, polovina hrnečků atp. Zvláštní bylo, že si toho kolega vůbec nevšiml jen se párkrát podíval, že už žádný další hrnek k zašpinění není a tak si nalil vodu do skleničky ze které pil před okamžikem. Teprve později jsem ho o mé změně informoval a tak byla samozřejmě přijata.

Jaké z toho plyne ponaučení? Úklid ničemu nepomůže, neboť ty věci stejně zase znovu vytaháte. Je třeba  všechny nepotřebné věci odstranit s dosahu.

To bohužel nic nemění na tom, že i ten zbytek je třeba umývat. :)