Lehké navázaní na povídání z minulého týdne

Ačkoliv jsem si vědom, že vás to zrovna moc nezajímá, tak jsem se stejně rozhodl udělat shrnutí i tohoto týdne. Snad abych si sesumíroval zda jsem udělal nějaký pokrok nebo naopak stagnoval na místě.

Studium Švédštiny stále pokračuje, ale musím uznat, že znatelně pomaleji. Věřím, že je to jen pocit přicházející se zvyšující se obtížností textů. Příští týden hodlám nadále pokračovat.

Naproti tomu na C#, C++, Python nebo cokoliv jiného jsem bohužel ani nesáhl. :(

Každopádně jsem byl z úterý na středu na pseudo survivalovým výletě na jedné moc povedené zřícenině hradu - Templštýn. Díky Koubovy. Mimo spaní pod širákem a šplhání na věž ze třináctého století jsem tentokrát vše zvládl i bez karimatky, takže jsem všechno skutečně natlačil do mého malého baťůžku - minimalismus. Věřím, že brzy vyrazíme znovu. Mít nějaký šikovný ultrabook tak jsem venku pořád. :)

Jsem rád za to, že jsem se vrhl na toho Veselého Kombajnistu a kupodivu nebyl žádný problém na tom pracovat. Vlastně se můžete podívat sami. http://kreveta.net/navrat-ke-staremu-projektu/

Během jednoho večera jsem spíchnul třetí, byť extra krátkou, povídku do Malé Povídkové 2013 a mezitím jsem seskládal celou sbírku, která má krásných sto stran. Už se těším až se pustím do čtení. Včera byla uzávěrka. Sbírku skvělých povídek si můžete přečíst v pdf zde.

V pátek jsem byl na pivku a to rovnou dvakrát. Jednou odpoledne a pak ještě večer a mezitím jsem stihl udělat jednu věc, kterou jsem dlouhou dobu měl jen v hlavě a neustále jí odkládal. Nevím, jestli to splnilo mé očekávání nebo mě to alespoň někam posunulo ale už se k tomu v myšlenkách neustále nevracím a jsem za to rád. 

Přes víkend jsem pak měl celý byt jen pro sebe, takže jsem stejně jako kdy jindy prostě seděl u svého počítače, flákal se a poslouchal hudbu. Neboť bylo a stále je dosti šílené horko vzal jsem za vděk větrák, jehož hučení mi většinou spíše jen lezlo na nervy. Začíná mě štvát bezdrátová klávesnice. Je to skvělá věc,  měl jsem ji snad už i na základní škole ale poslední dobou se mi vybijí až nepříjemně často. Baterky jsou zlo. Třeba právě teď.

Spustil jsem novou hru na zombie fóru. http://zombie.4fan.cz/forum/viewtopic.php?id=889

Taky jsem písnul pár bodů do mého scifi zombie gamebooku plného krve, násilí a vyvržených střev.  

Žádnou knihu jsem nepřečetl a ani nečetl. :(

Inspirován Kombajnistou jsem dnes sedl a spíchl minihru do soutěže VCH, která je sama o sobě spíše parodií dění na fóru než regulérní soutěží. Hříčka je to řádně jednoduchá a dokonce jsem vynechal i plánovaný hlubokomyslný přesah. Teď mě napadlo, že by to klidně mohl být:"Edgar 4: Temné myšlenky" ale soutěž neumožňuje ani vlastní jméno hry. Uvidíme. Použil jsem GM:S, které se překvapivě spustilo hned na poprvé. ;)

Dnes ve tři ráno jsem řádně unaven ze snahy usnout vytáhl Gamebook co jsem si před pár dny koupil za pár korun v levných knihách - http://www.legie.info/kniha/4003-nemrtva-spravedlnost a do půl hodiny byla má nemrtvá armáda totálně rozdrcena takže jsem se vrátil ke spánku, tentokrát již úspěšně. Čtyři hodiny mi holt dnes budou muset stačit.

Zase žádná sláva.

Budu vás s takovýmto souhrnem obtěžovat i příští týden? Nevím. Pro mě je to dobré shrnutí výsledků.

Rádoby produktivní týden, aneb zase jednou nějaká velká spousta keců

Poslední dobou se cítím pořád unaven, hlavně tedy psychicky až si začínám myslet, že mám nedostatek nějakého vitamínu nebo na mě snad ještě pořád působí "přetížení" s posledního zkouškového? Nevím, snažím se s tím bojovat. Leč všiml jsem si, že největší únavu cítím, když se snažím něco dělat u počítače. 

Největší radost mám z toho, že se mi zatím daří držet předsevzetí pro studium Švédštiny. Možná si pamatujete, že jsem se jí začal učit cirka před rokem, kdy jsem se tomu skutečně nějakou dobu věnoval pravidelně. Jenže pak začal další semestr a tak jsem ji pro studium nějakých nesmyslů odsunul do pozadí. Tuším, že od pondělí ale skutečně každé ráno vezmu do rukou učebnici a pročtu si jednu lekci. Začal jsem hezky od začátku, protože jsem toho snad dost zapomněl a věřím, že to má své výsledky.

Také už mě přestalo bavit vstávat každý den kolem desáté či jedenácté hodiny a chtěl bych vyskakovat z postele pravidelně již po sedmé hodině. Dneska už se docela zadařilo a skutečně jsem vyskočil, nachystal snídani pro čtyři osoby a po chvíli už jsem koukal do švédštiny. Jenže párkrát se mi stalo, že jsem neměl sílu vylézt a nebo jsem vylezl, nachystal a zase zalezl. Věřím ale, že je to věc pevné vůle a poddá se to. 

Mám touhu najít si práci a to ideálně v mém oboru, takže už nějakou dobu rozesílám své CV ale pravděpodobně to dělá i několik dalších lidí, neboť mi skoro nikdo neodpovídá a když už tak obvyklou frází "Vybrali jsme jiného kandidáta, ale dáváme si vás do naší databáze...". Je to zajímavé, přitom jsem často splňuji "vyžadované" i "výhodné" podmínky a jednou jsem i napsal, že jsem ochoten nastoupit za podprůměrnou mzdu. Vlastně bych klidně první tři měsíce, než bych získal jistou praxi, pracoval i za mzdu minimální. Jsem opravdu nízkonákladový a zatím se mi docela daří pokrývat výdaje z drobných příjmů a na nějaký životní čas mám vytvořenou i úsporu. Leč i tak se mi na úřad práce opravdu nechce. :D

Rozhodl jsem se tedy alespoň trochu dovzdělávat. Základy Pythonu jsem se učil nedávno a ačkoliv je to sympatický jazyk tak jsem si nenašel žádné využití a pustil se tedy do vod "mému srdci bližších" a to C#. Moc jsem tomu tedy zatím nedal, ale vytvořil jsem si TODO aplikaci a dal do ní své úkoly. :D

Napsal jsem nějakých sedm recenzí, ano skutečně jen sedm čímž jsem vlastně ani nedohnal minulý týden kdy jsem absentoval úplně. Jenže když už píšete nějakou stou recenzi mobilní aplikace tak se vám do toho ani moc nechce což je zajímavé, protože jakmile začnu psát - tak se bavím. Možná i více, než když při testování matlám prsty po tabletu. Dneska bych to chtěl ještě zarovnat na desítku. Tak snad se povede.

Upekl jsem buchtu! Skoro veganskou, bohužel tam byla jediná neveganská surovina (máslo) úplně zbytečná. Každopádně buchta dokonalá nebyla ale určitě dopadla lépe než můj nedávný pokus o chléb, ze kterého mi vznikla palačinka. :D

Včera jsem pak oběhnul tři obchodní domy, než jsem našel "Sojový Granulát", neboť jsem si řekl, že zkusím kromě klasických "kostek s rýží" udělat taky nějaký ten burger. Když už ho tak často vídám na veganských webech. Vlastně jsem se tady asi ještě nezmiňoval, ale už asi dva roky téměř nekupuji maso, tedy předtím jsem ho taky skoro nekupoval... Leč až poslední dobou jsem se o to ale začal opravdu zajímat. Někdy se možná rozepíši více. Červená čočka je super. ;)

Přečetl jsem větší kus "Mnicha, který prodal své Ferrari" což o bohatém právníkovy, který se jednoho dne zdravotně zhroutil a po uzdravení odešel z práce, prodal všechno co měl a vyrazil na cestu do Tibetu. Víceméně je to o pozitivním myšlení, trochu minimalismu atp. Vlastně jsem naprostou většinu těch věcí četl jinými, nebo takřka stejnými slovy už jinde. Leč líbí se mi to. 

Trochu jsem pracoval na jednom webu, nebo spíše jeho hlavní části: Formuláři. Já nechápu, proč mám potřebu se hlásit na tvorbu webů když mě to pak většinu času štve. Naštěstí dělám jeden za rok, pokud tedy nepočítám své projekty, které skončili u třetí kompletní změny jednoho mého webu, který je ale už půl roku offline a nikdo si toho ani nevšiml. :D Každopádně dneska jsem dostal další skvělý nápad na projekt... Uff. 

Daly jsme dokupy jedno Lenovo, který měl námi již tolikrát opravovanou vadu napájení. Oprava na pět minut, tedy pokud kvůli tomu nemusíte rozebrat kompletně celý notebook. Klidně bych to dělal častěji. 

Viděl jsem dva díly nové reality show Beara Gryllse "Get out alive", která mě mile překvapila, neboť dává účastníkům skutečně zabrat, takže se rád podívám na další díl a ne jen kvůli potrénování angličtiny protože titulky samozřejmě nejsou. Také jsem koukal na dokument o Tatrách a trochu mě překvapilo, jak moc pěkná a člověkem nedotčená krajina je hned tady za kopcem. Určitě jsem viděl nějaké to rozbíjeni lebek na youtube, poslouchal nějakou novou muziku včetně dupstepu... Atd.

Zahrál jsem si Dont Starve a je to docela hezká hra, ale jako všechny ostatní mě už po dvou hodinách přestala bavit. Každopádně bych si jí chtěl ještě zahrát.

Pravidelné cvičení o které jsem snažil snad posledních deset let se mi daří udržovat. Vlastně bych řekl, že jsem si z toho již skoro vytvořil návyk a občas už jakoby automaticky vytahuji karimatku... Věřím, že se mi bude dařit v tom pokračovat i nadále. Pohyb dělá člověku radost. Třeba to bude mít nějaké výsledky.

Před pár dny jsem se už rozhodl (už po několikáté), že si každý den dám minimálně jedno ovoce. Zatím se vede dobře. 

Každopádně jsem v podstatě tento týden nic neudělal. Takže všechny moje projekty jdou se mnou i do toho dalšího... Mám tu rozepsaný Gamebook, rozkopnutého veselého kombajnistu, rozkopnutou hru s bombermanem, rozepsanou učebnici C++, rozpracovaný průvodce zombie apocalypsou a spoustu dalších věcí, které bych prostě chtěl udělat. :)

Nechci se zabít, nikdo mě nechce zabít, netrpím větší bolestí než je u mě obvyklé, mám co jíst, mám kde spát, nejsem otrok, mám se čím bavit... Cítím se spokojen.

Letní zombie kemp 2013

Již počtvrté jsem si posbíral svou skromnou survival výbavičku, naložil ji na záda a při odchodu si tentokrát místo polobotek nazul rozbité sandále a vyrazil za dobrodružstvím, které nabízí Zombie Kemp. Tentokráte naše cesta směřovala do Vysočínského kraje k přehradě u nejlepší jaderné elektrárny na světě.

Následné setkání s Wertym na hlavním brněnském nádraží, jenž oplývá neskonalou krásou, bylo doplněno velmi smutným oznámením, že jedna skupinka přeživších bohužel nedorazí a tak jsme se sklopenými hlavami prodrali nemrtvými vyrabovat pár obchodů. Po přesunu do evakuačního místa a setkání s Play3rem jehož vybavení čítalo dva řízky, jednu láhev vody a čajovníkovou mast jsme byli odvezeni vstříc světlým zítřkům.

Hlavním cílem našeho výletu bylo nalezení drahých kamenů, jejichž prodej by zafinancoval provoz naší komunity (a umožnil administrátorům koupit si jachty) a tak jsme při cestě malebnou krajinou prohlédali každý kousek půdy. Nutno říci, že naše úspěšnost nebyla příliš veliká. :)

Ihned po příjezdu byl Play3r informován, že se bude vzdělávat ve schopnostech řízení automobilu. Brzy byl tedy odvezen a Firejs s Wertym hlídaly zvolené stanoviště kousek od velké díry, kterou vykopali předchozí lovci drahokamů. Po pár hodinách se přiřítil na kouzelném bicyklu další přeživší zvaný jednoduše Kouba. Chvíli po Play3rově příjezdu byl naplánován taktický přesun do hospodského zařízení jakožto ideálního místa na setkání s posledním nahlášeným přeživším Sofem (Jeremiáš Vajcochod).

Při řádně dlouhé cestě všechny zaujala pasoucí se konice s růžovou ohlávkou. Také jsme viděli spousty oveček, koziček a kraviček ale ty bohužel nebyli řádně z dokumentovány. :(

Vybraná hospůdka byla venkovského typu, kde nás uvítali skoro jako královskou výpravu. Posezení na dvorku za zpěvu andulky v kombinaci s kvalitní obsluhou a přehrabováním se v tisíci korunách bylo velmi příjemné. Vyčkali jsme na Sofa. Poklábosili a následně vyrazili na cestu zpět k naší oblíbené velké díře. Po cestě jsme se však dohodli, že zkusíme nocovat blíže přehradě ideálně pak u jedné zříceniny hradu. Jenže mapy samozřejmě lžou a zatímco prstem jste na zvoleném místě okamžitě, dopajdání po lesních cestách trvá znatelně delší dobu a tak jsme nakonec na vysněný hrad nedorazili ani druhý den. 

Pochodovali jsme opravdu dlouho a jediný kdo si vůbec nestěžoval byl Firejs. Také jsme našli paví pero z nějakého dravce, pravděpodobně lišky. Aktuálně ho mám zapíchnuté vedle monitoru, ale bohužel se mi ho nechce fotit, nakonec ho pravděpodobně získá jako hlavní cenu výherce Malé Povídkové s Chodícími Mrtvolami 2013. 

Podařilo se nám najít krásné místo u útesu s výhledem na zdejší rybník. Zkontrolovali jsme mapu. Vyslali Koubu na kouzelném bicyklu zkontrolovat okolí a nakonec se rozhodli zde vybudovat stanoviště. Já se jako obvykle věnoval spíše slovní pomoci a překážení, přičemž jsem pozoroval západ slunce.

Večer se samozřejmě diskutovalo u ohně, jedli fazole, řízky, hermelíny, chleby, ochutnávalo sušené maso a popíjela Wertyho domácí pálenka. Fotografie z tohoto zajímavého období pravděpodobně později doručí Kouba, neboť má na rozdíl ode mne skutečný fotoaparát. 

Noc byla příjemná a tak se Firejs a Sof rozhodli před usnutím pozorovat hvězdy, zatímco zbytek skupiny se přesunul do opravdu geniálně postaveného přístřešku jehož architektem byl již klasicky Werty - co bychom bez něj dělali? ;)

Ráno bylo příjemné, tedy alespoň za sebe to mohu říci, protože v mém Tesco spacáku jsem se vyspal takřka do růžova, tedy až na lehkou bolest hlavy... Většina ostatních dle vyprávění pravděpodobně trpěla zimou. Snídaně. Balení. Cesta dál.

Nakonec jsme v této rozlehlé divočině nalezly posezení, na kterém proběhlo krátké osvěžení, pokus o společnou fotografií a rozloučení s Koubem, který na svém kouzelném bicyklu vyrazil na mnohakilometrovou cestu do svých domovských krajů.

Zbytek naší skupiny zkušených horalů se rozhodl vyrazit do odlehlých Dalešic prohlédnout si ten slavný pivovar. Cesta byla samozřejmě únavná a tak jsme si pří příchodu objednaly dvě bezové limonády, jednu zázvorovou, polévku, tvarůžky a Firejs se hrdinsky rozhodl pro jedno malé pivo, které následně doplnil "Domácí černou chmelovou brčou" což byla trochu překvapivě jen jinak označená Kofola. 

Po odchodu z místa, kde pivo teče proudem jsme se znovu navrátili k naší oblíbené velké díře. Zde poobědvali v trávě a kromě rozsáhlého odpočinku a lovu klíšťat se znovu pokusili ukořistit nějaké to drahé a blýskavé kamení.

Nakonec naše dobrodružství muselo přecejen skončit a to posledním pochodem (kolem koníčků, konic, koziček, oveček i kraviček) na autobusovou zástavku u přilehlého rybníčku. 

Byl to již klasicky mocinky příjemný víkend.

Rozhodovací paralýza

Rozhodovací paralýza je zajímavý výraz pro jednoduchou věc, která spočívá v tom, že když má lidský mozek na více z příliš mnoha variant tak si raději nevybere nic. Věřte mi nebo ne, ale je na to pěkná hromádka studií, článků a snad i knih a funguje to snad všude.

Kromě toho, že si můžeme dnes vybrat se stopadesáti tisíc čokolád, mobilů či destinací pro výlet se to také týká našich vlastních úkolů... Poslední dobou si ověřuji, že je tomu skutečně tak. 

Mám teď nějakou dobu opravdu mnoho a mnoho času a myslíte si, že stíhám udělat více než když jsem trávil půl dne ve škole? Vy si to možná myslíte ale já jsem došel k opačnému závěru a dokonce mám pocit, že při větším množství volného času dělám těch zajímavých věcí snad ještě méně. Proč? Protože mám tolik volného času, tak přece můžu všechno odložit a prospat klidně celý víkend.

Jenže když už se rozhodnu něco dělat, tak co vybrat? Pracovat na webu? Pracovat na videohře? Pracovat na té druhé videohře? Co třeba dopsat ty články, co jsem měl odeslat už včera? Taky bych mohl odpovědět na ty maily, dodělat tuhle prezentaci a možná i naprogramovat něco v javě... Uff, ještě tu mám vlastně ten videoprojekt... Chápete? Máte mnoho volného času ale také mnoho věcí, kterým byste se chtěli věnovat a některé jsou třeba už více než půl roku v hlavě, jiné jsou ve fázi finalizace a ty poslední pak nějakým způsobem rozkopány. Většinou to poslední dobou dopadne tak, že udělám jednu či dvě drobné užitečné věci a zbytek dne neustále aktualizuji pár webů nebo na mě z toho nic nedělání padne šílená únava. 

Je dobré si pak přečíst nějaký motivační článek či video, napsat si to na lísteček, jít umýt nádobí, vysát, projít se a pak to třeba i možná udělat. Někdy se daří a začínám opravdu věřit, že je to věc tréningu. Jenže tu opět máme tu paralýzu. 

Před nějakou dobou jsem se rozhodl, že se projektům budu věnovat postupně a snažit se je dokončovat postupně, protože létání od jednoho ke druhému nemá smysl. Například dneska jsem během půl hodinky a to ani ne, udělal něco co jsem odkládal snad více než rok. Toho času, který jsem nad tím strávil pokaždé když jsem si na to vzpomněl... A tak je to se vším, raději na projekty myslíme a přehrabujeme se v nich než abychom sedli a pracovali na nich. 

Těšil jsem se na ten volný čas. Těšil jsem se na to až odškrtám, udělám či se naučím ty věci, jenž jsem kvůli nesmyslům odkládal... I když se stejně pak vzápětí objeví něco dalšího. Myslím, že je ideální čas přestat kecat, vzít do ruky seznam úkolů a ještě dneska nějaký škrtnou, třeba jako tento zbytečný článek, který jsem odkládat také řádnou dobu. ;)

Drobný Hardcore Survival

Udělali jsme si s kamarádem takový menší výlet, čundr, procházku či jak tomu chcete říkat, jehož součástí bylo nalezení několika pokladů a samozřejmě přespání v kruté divočině. Počasí nám přálo ale nakonec jsme byly zastiženi asi dvanáct hodin trvajícím deštěm. Střecha našeho skromného (a špatně postaveného) přístřešku se brzy začala plnit vodou a já byl tímto "bazénem" vytlačen ven a užil si asi nejmokřejšího noc mého života. S prvními ranními paprsky kolem páté hodiny jsem se už začal třepat zimou, tak jsem vyskočil na nohy, oblékl si kompletně mokré oblečení a pokračoval v neovladatelném drkotání zuby. 

Po nějaké době se probudil i kolega, který si noc užil v suchu zatlačen do pevné stěny našeho velkolepého architektonického díla. Tak jsem mu pomohl se vyprostit a poté jsme se beze slova rozhodli vzdát naděje na pokračování našeho výletu, čundru, procházky či jak tomu chcete říkat. Cesta do civilizace byla mokrá a dlouhá... 

Po pár hodinách, když už jsem ležel ve vyhřáté posteli samozřejmě přestalo pršet ale i tak jsem se v ní společně s čajem a piškoty rozhodl strávit následující dny. :)

Pár foteček pro navození atmosféry.

Pár poznatků, které možná budoucím i aktuálním generacím jednou zachrání život:

1. 1. Plachta je super, ale když ji nemáte nad sebou tak je k ničemu.
2. 2. Pláštěnka je super, ale když si ji oblečete teprve až jste komplet mokří tak je k ničemu.
3. 3. Skvělý spacák je super, ale i ten po několika hodinách na dešti začne trpět.
4. 4. Jíst pseudoohřáté fazole dvaceti centimetrovým nožem v poloze plodu, mokrý a téměř po tmě není žádná sranda, takže příbor sebou. 
5. 5. Když rosničky hlásí, že na devadesát procent bude pršet, tak pravděpodobně bude pršet. 
6. 6. Před spaním do sebe netlačte pivo, kor když prší. 
7. 7. Obléct si na sebe ráno kompletně mokré oblečení není nic příjemného (kdo by byl řekl, že to během noci pod plachtou neuschne?), takže alespoň část náhradního oblečení také sebou. 

Na závěr samozřejmě jedna drsňácká.... :D