Konec?

Spíše ne, nežli ano. Možná, rozhodně anebo taky určitě.

Konec roku většinu lidí nabádá k nejrůznějšímu sumírování, ale protože to dělám pro své potřeby docela pravidelně a druhak to nikoho kromě mně ani nezajímá. To tentokrát vynechám. Možná. Ale tak přecijen...

Blog evidentně umírá. Poslední dobou nemám nějak potřebu se veřejně vyjadřovat. Obvykle si věci sepíšu (ať už jde o blog či status) ale po najetí na publikovat... Většinou na něj nekliknu. Psát sračky mě ale stále baví, jen bych tomu chtěl zkusit dát jinou úroveň. Možná, někdy.

Ke smutku mi může přát, že tu bombermanovskou plošinovku ani postapocalyptickou tycoonovku jsem stále nedodělal a vlastně mi to ani nevadí, tedy ne příliš. Udělal jsem místo toho pár jiných věcí. A za některé mi občas i někdo zaplatil. Penízků ležících na účtě není nikdy dost! :)

Novou práci jsem si taky nesehnal páč mě nikde nechcou, tedy alespoň na místech, které by odpovídali mým představám. Tak zatím zůstávám tam kde jsem a věnuji se sebevzdělávání ať už jde o angličtinu či studium webových technologií. Však já tu práci s flexibilní pracovní dobou, home office a odpovídající mzdou jednou dostanu.

Vůbec se tak nějak posunuji. Nedávno jsem si koupil zimní kabátek. Nutno říci, že ne zrovna nejlevnější... V sáčku jsem poslední rok strávil většinu dní a zrovna přemítám nad bílou košilí, červenou kravatou a čistými botičkami. Pravděpodobně trochu hipsterizuji.

Vlastně se tak trochu odprosťuji od kupování co nejvíce nejlevnějších věcí i jídla. Ehm, většinu mých obědů tvoří tofu, rejže, fazole, kuskus anebo nějaký podobný svinstvo (dnes např. jáhly + fazole = oběd).

Spíše chci říct, že se pomalu dostávám z bodu, kdy nepočítám každou korunu. Je to blbý zvyk ale na druhou stranu jsem za něj rád, protože dokáže člověku ušetřit spoustu peněz. Už mnohokrát jsem měl nutkání si takhle něco na rychlo koupit ale nakonec jsem to tam nechal... A ani jednu tu věc si nevybavím - takže jsem rád, protože by mi akorát tak někde překážela. ;)

Něco jiného je to u jídla... Když jsem si někdy na jaře uvědomil, že dlouze přemýšlím jestli si koupit věc za 14kč anebo 16kč a přitom jsem měl na účtu dobrých padesát, tak jsem si připadal jako vůl. :D

Ale stejně takhle přemýšlím pořád. :)

Vlastně si nekupuji prakticky nic ale to platilo i dříve. Minimalismus je stále na pořadu dne, prostě se mi to líbí a vyhovuje. Ale i tak bordel pomalu narůstá - když jsem o víkendu dával do kupy svůj šatník a zjistil, že mám patery černé kalhoty... Naštěstí jsou minimálně dvě vhodné akorát na postapo zombie akce. Takže dobrý. Musím si koupit nějaké modré, žluté anebo červené. :D

Taky už mi nedělá problém jít do hospůdky/baru/někam a dát si Cider a Whisky místo pár nejlevnějších půlitrů. Člověk si "pochutná", zaplatí cirka stejně a v dobré náladě se dokodrcá do postele aniž by měl pocit, že se zebleje.

Vůbec se snažím objevovat nová zajímavá místa místo neustálého chození do stejné zaplivané putiky.

Bucketlist byl vážně fajn nápad. Pomáhá mi to udržet se ve vytyčeném směru. Občas něco splním, občas něco zajímavého připíšu. Naposled třeba výlet do Thajska a naučení javascriptu. Mám na to všechno ještě tři roky. Beru to optimisticky. :)

A vůbec byl tenhle rok šíleně depresivní, to bych vám mohl vyprávět... Ale lepší si párkrát do měsíce pobrečet než zírat do zdi celý rok. Stálo to za to.

Tož, pokud jste dočetli až sem - tak se mějte fanfárově, užijte silvestra, oslavy a pokračujte v tom co chcete v životě dělat. Často je to dřina, ale stojí to za to. ;)

Bratislava, Slovensko

Tentokráte můj prst padl na Bratislavu.

Hlavní město Slovenska je z Brna velmi snadno dostupné - autobusem - a tak není problém vyrazit na jeho průzkum ráno a večer se vrátit zpět.

Hned po příjezdu jsem při návštěvě toalet narazil na kulturní vložku  - paní zde lidem odemyká dveře do kabinek, po odchodu návštěvníka nahlédne do mísy a pak zase poctivě uzamče. Několikrát jsem byl upozorněn, že návštěvu kabinky musím hlásit předem - u pisoáru to naštěstí neplatí. Také jsem jako cizinec dostal instruktáž k výdejce mýdla - protože nápis "tahejte k sobě" na pohyblivé části přístroje znamená, že máte tahat úplně jinou páčkou, kterou ze své pozice nevidíte... Nuže, za dvacet centů jsem dostal velmi poučný a inspirativní zážitek. :)

Jinak je autobuse nádraží v docela hrozném stavu (tak jako prakticky všude na světě) ale to Bratislavské má ještě jednu specialitu. Ze všech x dveří vedoucí na nástupiště jsou zde odemčeny jen jedny - u kterých se střídají fronty vstupujících a vystupujících lidí, kteří jsou na to zřejmě zvyklí, protože nedocházelo k žádným větším problémům.

První co po odchodu z nádraží uvidíte jsou dva mrakodrapy.
První co ucítíte je takový podivný smog. Takový těžký vzduch.
A na vedlejší zastávce mhd se k tomu přidala i typická vůně močoviny.

Vyrazili jsme co nejkratší cestou k Dunaji. Tedy ulicemi mezi staveništěm a dálnicí, kde nepotkáte ani živáčka a občas ani ten chodník... :)

Před řekou nás uvítala evidentně nová cyklostezka (která vedla k ceduli "sesedněte s kola"), zarostlá slavnostní brána k maratonu z roku 2011 a nábřeží pokryté kolejemi, křovím a odpadky. Výhled z mostu byl přímo pohádkový. :)

Ale nebojte, Bratislava umí ukázat i svou hezčí tvář.

Pěkně zpracované (betonové) nábřeží jsme našli o kousek dál, mezi dvěma obchodními centry - kde probíhali docela opuštěné vánoční trhy. První davy lidí jsme poprvé potkali až po vstoupení obchodního centra - které zevnitř vypadá jako každé jiné obchodní centrum na světě... Prostě nic zajímavého. Takže jsme jím jen proběhli prakticky přímo do centra města.

Vydali jsme se skrze ulici zvanou "palisády" k hradu, kde se logicky koncentrují turisté. Hrad je vskutku pěkně vyvedený, sice není moc zdobený a jde vlastně jen o takovou kostku, ale je fajn... Jeho nádvoří pak působí zajímavě pustě - vážně tam nic není - jen podlaha a čtyři bílé stěny. Uvnitř jsme nebyli. :)

Přilehlá zahrada byla vyvedená industriálně - tedy díra v zemi, bagry a spousta plotů... Ale parčík s výhledem na město byl otevřený a evidentně dobře udržovaný. Pokochali jsme se výhledem, snědli veganskou svačinu a zašli si na kávu/čokoládu do podniku před hradem.

Následně jsme zabrousili do historické části města, tedy uliček v nichž některé vypadali jako po bombardování. Také jsme v jednom kostele omrkli výstavu fotografií komunistických věznů, okoukli katedrálu a pár soch - ty byly umístěně skoro všude a navštívili větší náměstí, na kterém probíhali vánoční trhy - nutno říct, že mě hlučné davy ve stoje se krmicích lidí příliš neberou a tak jsme to stočili opět k vodě.  Tato část pobřeží na tom byla o několik tříd lépe než ta, jenž jsme viděli krátce po příjezdu. Byly tu mola, cyklostezka (která opět nikam nevedla) a procházející se lidé.

Poté už jsme došli zpátky k obchodnímu centru, obešli národní divadlo a probloudili se až k nějakému parku, hřbitovu a zpátky na nádraží.

Bratislava není asi nic ideálního pro kulturně a památkové založené turisty, ale pokud si chcete udělat snadný a levný poznávací výlet do zahraničí - je to možnost.

Já osobně to hodnotím jako hezký výlet.

OpenAlt 2014 a jiné zajímavé aktivity

Další víkend, další konference. 

Ráno jsem vyrazil trochu později než jsem chtěl, ale protože jsem vyloženě nepotřeboval vidět žádnou přednášku (témata mě nějak za srdce nechytla), tak mi to bylo jedno. Spíše jsem se těšil na naplánovanou návštěvu blízké kavárny neslyšících a byl zvědav na afterpárty v Industře. O čemž vám taky tady více řeknu.

Nakonec jsem si zvolil blok obecnějších přednášek a hned po mém pozdějším příchodu jsem vyrazil na první:

Open source vládnutí

Teoretická a docela krátká přednáška na téma vývoje centralizované vlády k zapojení lidu. Jako bonus je informování o spoustě aplikací, které využívají open data. Nakonec byla docela rozsáhlá diskuze. Akorát je evidentní, že slečna - ačkoliv s diplomovou prací - neumí udělat dobrou prezentaci - anebo to neumí Impress? Páč bílé pozadí a černý text tím nejmenším možným písmem, kdy využijete asi tři procenta plátna není dobrá volba. Zkuste se podívat na nějaké ty aplikace:

www.budovanistatu.cz

www.lepsimisto.cz

www.rozpocetobce.cz

www.zakonyprolidi.cz

www.nasstat.cz

www.vasmajetek.cz

www.mapakriminality.cz

Zajímavost: Za poslední rok jsem odvedl jen z výplatnic cca 38 svých nájmů… 3 roky bydlení. Ještěže se o mě za to stát tak hezky stará. :D

Open source ve školství

Tohle byla zajímavá přednáška. Ani ne tak o školství ale o zajímavých nápadech a aplikacích, které mají za cíl vylepšit školství a vzdělávání obecně. Týpek - nějaký mladý pan učitel - do toho byl docela zapálen a tak to slušně odsejpalo. 

  

Open source ve statní a neziskové sféře.

Původně už jsem si chtěl dát pauzu, ale  nakonec jsem zůstal a nelituji. Bylo to zajímavé. Přednášející se v této oblasti pohybuje, takže má reálné zkušenosti a čísla.

80% nainstalovaných MS office se používá jako psací stroj či kalkulačka - jde tedy o naprosto vyhozené peníze. Důvodem je, že ty utrácené peníze nejsou jejich, takže to nikdo neřeší. Což je u státních podniků standart. 

Proč nemají více free a open software i když by ho mohli používat:

- úřednici jsou líní

- starostové se bojí

- nikdo nechce-není schopen používat něco jiného, pravděpodobně protože úřednictvo nepatří mezi nejchytřejší.

Neziskovky prý velmi často používají warez. I přestože jim MS nabízí neuvěřitelné slevy na licence... 

Po téhle přednášce jsme se přesunuli o dům vedle...

Kavárna neslyšících - U žambocha

Trénovat se musí. Takže jsme vyrazili dát si - v mém případě pivo a palačinku - k Žambochovy. Přišli jsme hned po otvíráčce na halloweenskou párty pro děti - takže bylo narváno. 

Nebýt dětí tak je tam vážně docela klid, dokonce ani hudba tam nehraje... :)

Povídali jsme, opakovali si znaky a občas i s někým něco prohodili. Na nějaké velké diskuze to vskutku ještě není - ale použít už to jde. Pár věcí jsem pochytil a palačinka byla dobrá - takže jsem byl spokojen. Příští týden dost možná vyrazíme na stejné místo i s lektorem, tak uvidíme jak to dopadne. 

Afterpárty 

Afterpárty byla v Industře, což je zatím vznikající zajímavé místo ve staré hale nějakých mrazíren, které mám pár metrů od bytu. Sedět na paletách ve vykachličkované hale... Atmosferické místo. Dali jsme si nějaké to pivo, pokecali o linuxu, počítači a vývoji a šli spát. Tedy alespoň já šel spát. 

V neděli jsem pak vstával docela pozdě, protože se mi prostě nechtělo. :)

Nakonec jsem to zvládl, uklidil, asi hodinu pracoval na jednom webu, šel si zastřílet, mrknul se do města  a na večíř si zase jednou koupil videohru. Jít si zase sednout do lavice se mi nějak nechtělo. :)

MS Fest 2014

Na konferenci převážně o produktech Microsoftu jsem byl i minulý rok. A protože to nebylo to zase tak úplně marné jsem se rozhodl jí věnovat víkend i tentokrát. Jak to dopadlo?

Akce proběhla již klasicky na FIT VUT (stejně jako Barcamp či Openalt), která je na to prostě dobře prostorově připravená. V tomhle ohledu se žádné překvapení nekonalo - snad jen, že příchod a registrace na vstupu proběhla opravdu hodně rychle. Za to chválím.

***

Jako první přednášku jsem zvolil Windows 8.1 ve firemním prostředí.

A přestože W8.1 používám jak doma na desktopu a často i v prací (tablety, notebooky i ultracoolbooky) jsem se dozvěděl o spoustě příjemných věcí, které se na něm dají využít... Bohužel je škoda, že někteří zaměstnavatelé (anebo spíše IT oddělení jsou na tom hodně pozadu a o žádný progress nestojí, neboť by kromě pití kafe a koukání na youtube museli taky chvíli pracovat - anebo si aspoň přečíst o oboru, kterým se živý).

Druhá byla podobná, tedy Windows Deployment, kde jsem se mimo jiné dozvěděl něco víc o WIM boot, který jsem shodu náhod používal na jednom projektu v práci. Konečně vím co to vlastně je a jak to funguje. :D

Poté jsem si dal menší pauzu a mimo jiné řádně okouknul Acer Switch a Asus Transformer. Jak jistě víte, tak starý Transformer mám, ale Android je na prd a tak jej téměř nepoužívám - poslední dobou jen na studium Znakové řeči - což je podivné, ale jinde se mi fungující výuková aplikace sehnat nepodařila. Vlastně tento článek píši na něm - ale je to fakt vyjímka, kdy jsem si ho na konferenci vzal... Ty dva kousky se liší prakticky jen designem a můžu říct, že se mi na Acer klávesnici psalo o dost lépe - je kapánek větší, což je výhoda i nevýhoda zároveň. Ale proste Acer dostal malé plus. Jestli si to nakonec koupím anebo risknu nějaký nový ultra levný tablet s Win+Bing s číny - třeba Pipo W2... Teprve uvidíme.

V dalším bloku jsem zvolil "Základní algoritmy v praxi". Praxi jsem tam neviděl, jen složitosti algoritmu, datové typy, řazení... Takže jsem zavzpomínal na univerzitu - tedy pro mne osobně docela nepřínosné - ne, že bych si to se studii pamatoval ale ani tehdy mě tady ty programátorské teorie moc nebrali a teď jdou už úplně mimo mně. Já byl vždy spíše na co nejkratší a nejjednodušší dosažení cíle. :)

Nejvíce jsem byl zvědav na "Základy grafického designu pro programátory", neboť je moje grafické cítění docela na prd a to se s grafikou v praxi setkávám/nebo jí dělám relativně často . Přednáška začíná...

Tak začátek vypadal na zklamání záplavou všeobecně známých a docela zbytečných informací o barevných modelech (RGB, CMYK... - věřte mi anebo ne, ale teorií ohledně grafiky jsem se smou specializací "Počítačová grafika..." našprtal více než dost - ale stejně jako se v "programovacích technikách" neučíte programovat tak se v "počítačové grafice" neučíte dělat grafiku - tak to prostě na Univerzitách tak nějak chodí, bohužel.) Naštěstí se to brzy přehouplo aspoň trochu do praktické roviny. Víceméně jsem si jen odnesl odkaz na dvě aplikace, které vám umožní správně navolit barvy - tedy tak, že k sobě budou ladit. Nějaká základní pravidla? 
1. Černá + bílá + jedna/dvě výrazné barvy 
2. Maximálně dva fonty - na první pohled jiné 
3. Nepřeplácávat - tedy nebát se nechávat volné místo

Potom už jsem to na zabalil a odjel si udělat Tofu, zacvičit a zkusit využít večer na trochu práce, studia a piva. :)

***

Druhý den jsem vyrazil na konferenci až po obědě - jednak jsem si trochu přispal a druhak jsem dokonce i něco tvořil.

Zašel jsem si tedy až na UX. Což bylo zajímavé. Začátek byl věnován základní teorii ale dočkali jsme se toho hlavního - reálného použíti na skutečně vyvíjené věci. Tentokrát mobilního rozhraní pro seniory - Koalaphone. :)

Poslední přednáška kterou jsem zvolil nesla jméno "Dva řádky pro vyšší bezpečnost webů", která se věnovala HTTPS, SSL a vůbec bezpečnosti. Bylo to pojaté vesele, se spoustou příkladů a praktických ukázek. Přestože se tomuhle oboru vůbec nevěnuji jsem si odnesl pár prospěšných poznámek.

Celkem jsem tedy navštívil jen šest přednášek, které mě asi všechny nějakým způsobem obohatili - odborně nebo osobnostně. Spousta témat šla tentokrát docela mimo mně, tak jsem si je nechal ujít a raději se věnoval drobné práci v odpočinkové místnosti či nějakému tomu diskutování.

A co vy? Byly jste na MSfestu? Chystáte se na nějakou zajímavou konferenci?

První pomoc, aneb je dobré vědět jak někomu můžete zachránit život.

Minulý víkend jsem věnoval kurzu první pomoci pro veřejnost od Českého červeného kříže. Měl jsem k tomu několik důvodů.

 První je pochopitelně o dobrém pocitu a vědomí, že bych alespoň teoreticky mohl někomu správně pomoci - nějakou formu nehody můžete potkat takřka kdykoliv. Takže vědět jakým způsobem ošetřit různé stupně popálenin, řezné rány či vyhřeznutá střeva je prostě fajn.

 Druhý je praktičtější - relativně často pořádám anebo se účastním různých akcí, kde se mimo jiné mává různě velkými noži, střílí s luku, leze po svazích a vůbec dělají různé skopičiny. Zůčastnují se jich sice inteligentní lidé, ale i těm to může "uletět".

 A za třetí jsem si chtěl udělit odznáček Zombíka první pomoci. :)

 Jaký tedy byl kurz?

 Povedený. Celé to trvalo nějakých šest hodin a velká část se věnovala masáži srdce, dýchání a způsobu volání odborné pomoci. A to u tří kategorii osob - dospělí, děti a batolat. Jako každý jsem o tom něco slyšel ale můžu říct, že jsem měl spoustu věcí nejasných a nejspíše bych je dělal vyloženě špatně. Ať už jde o vlastní rizika, přistupování ke zraněným, přefukování (relativně snadná cesta jak někoho zabít) či neznalosti podstatného rozdílu mezi 112 a 155.

 Samozřejmě se určitá část věnovala i rozpoznání a správného ošetření tří stupňů popálenin. Obvázání krvácení, již zmíněná vyhřeznutá střeva (což při často postihuje hubené osoby) přes obstarání udušených či utopení až po amputace (hlavně správnému zaškrcení - protože je velmi snadné tím člověku ublížit) až po základní ošetření úrazu elektrickým proudem.

 Celé to probíhalo formou interaktivní přednášky - tedy výklad, něco teorie lidského těla, video a zkoušení technik ve skupinkách. A tak pořád dokola.

Jestli bych byl schopen někomu zachránit život? Myslím, že lépe než před kurzem a to se počítá. :)

 Navíc jsem dostal certifikát s razítkem českého červeného kříže.

 Můžu Vám jen doporučit nějaký takový kurz absolvovat.

Rubikova kostka

A rovnou přiznávám, že jsem tento hlavoval vynalezený roku 1974 maďarským Architektem Erno Rubikem (viz wiki) ještě nikdy nesložil. Snad právě proto mě jednoho bláhového dne napadlo jej připsat nakonec Bucket listu... A víme, že co se tam jednou napíše už se nedá smazat a tak už týden skládám barvičky k sobě. A nejde mi to... :D

Primárním cílem bylo se zabavit při cestování jinak než zíráním do telefonu anebo likvidací vlastních sluchových buněk. Barevná kostička mi přišla jako dobrý nápad, protože jí na rozdíl od papírového sudoku nevadí pohyb vozidla a dá se snadno hodit do kapsy. První bílou stěnu jsem složil asi při třetí cestě a pořádně jsem ani nevěděl jak. Od té doby jsem složil i pár jiných barev ale vždy jen na jedné straně.

Mám ji přibližně týden a tak jsem moc zvědav kdy se mi podaří dát dohromady stěny dvě. Určitě z toho budu mít velikou radost. Bylo by jednoduché se podívat na nějaké tipy a návody, ale chtěl bys si na to přijít hezky sám.

Na složení celé kostky mám ještě dobré čtyři roky. Tak snad se mi to nějak povede. :D

Až to budu mít tak pravděpodobně dám nějakým způsobem vědět. 

A co vy? Máte nějaký svůj oblíbený hlavolam?

   

Nejlepší rok? Pravděpodobně.

Už je to rok co jsem měl naposledy narozeniny. 

A za ten rok jsem zažil docela slušné množství skvělých věcí. Až mám občas pocit, že více než za zbytek života. 

Stal jsem se dobrovolně otrokem kapitalismu a počal pracovat, což mi kromě absolutní ztráty volného času (to člověku, který se hodně fláká jen prospěje!) přineslo do života i další změny a hlavně finance. Ty mi jednak umožnili zažívat nákladnější záležitosti ale také vytvořit si finanční polštář, který jsem vždy chtěl. Nikoliv pro pouhé skrblictví ale pro ten pocit, že můžu kdykoliv dát výpověď a nemuset řešit kde pak vezmu na nájem - stejně tak se nemusím bát, že výpověď dostanu. Prostě mi to umožňuje být v klidu, protože se mám při případné krizi o co opřít. Spořit se dá i po malých částkách a mohu to doporučit všem. 

Když opominu práci, peníze a přestěhování se do lepšího s novými spolubydlícími, kteří také přinesou nějaké ty nové zkušenosti, hádky, chlastání a krize, je druhou hlavní změnou cestování. 

Vždy jsem toužil podívat se do světa. Nikdy předtím jsem nikde nebyl. Fakt ne. 

Před rokem jsem prakticky úplně na slepo s kamarády vyrazil do Švédska. Když mi tehdy bylo zavoláno, jestli bych nechtěl jet - neváhal jsem ani vteřinu. Bylo to super a kouzelnou náhodou jsme se hned v Praze seznámili s jednou slečnou... Díky ní jsem pak byl v Polsku, Koncentráku, Litvě, skoro i na Islandu (má absence mě bude ještě dlouho štvát, ale tak občas se nepovede), potrénoval angličtinu, byl minulý týden na pivku a mimo jiné se jednou projel v noci taxíkem do Brna. :)

Mimo tyhle destinace jsem byl například ve Vídni. Byl jsem proveden i po Praze, ze které mám pár hezkých vzpomínek... a sám bych chtěl do konce roku ještě stihnout Bratislavu a Budapešť. Bohužel jsem dělnická třída a dovolená už mi došla. Jinak bych se příští týden projel až do Lotyšska. Docela mě to mrzí, ale nedá se mnoho dělat. Výpověď...

Dneska jsem byl na otočku v Rakousku...

Svou samostatnou a velikou kapitolu mají slečny... Nějak na mě na jaře přišla puberta a od té doby jsem permanentně psychicky na dně. Jsou to hodně smutné příběhy. Ovšem docela osobní a tak si já raději budu ventilovat někde u piva. :D 

Samozřejmě je tu Česko Slovenská Zombie Komunita, která nejen utěšeně přežívá ale občas i žije. Zombie sympozium číslo 2, The Walking dead Larp, alespoň pro mě nezapomenutelný bruntálský Zombie Kemp, brněnský Zombie Kemp či další pro mě nezapomenutelná akce Nukleární úder. A započítal bych i jarní templářské bloudění. A nedávnou střeleckou akci!

Též jsem byl na svém prvním fesťáku... Brutal Assault.

A drobnější věci? Po mnoha a mnoha letech jsem dostal odvahu natřít si hlavu na černo a nedávno jsem přidal i červený proužek. Sedl jsem na kolo a taky z něj spadl. Začal jsem střílet s luku. Zastřílel jsem si s útočné pušky. Rozkopal jsem hromadu dalších projektů. Dělal jsem konzultace a weby. Začal se nedávno učit znakovou řeč - a je to fakt sranda. Byl jsem v kině na 3Dčku. Na undeground techno párty. Stal se ze mě řádný pseudovegetarián... A určitě spoustu dalších věcí. 

A zažil jsem si pár šílených několikadenních depresí. Což je sice oproti standardnímu stavu kratších stavů taky novinka... Ovšem čím více nahoře, tím více pak zase dole... Takže sepisování dopisů na rozloučenou se slzami v očích beru jako pozitivní znamení. :D

Někdy vám o tom třeba v rámci terapie povím více, abyste získali možnost to pochopit.

Bucket list se prostě vyprazdňuje... A víte co? Zítra. Ano právě zítra jedu do Prahy, podívat vůbec poprvé živě na koncert mé nejoblíbenější kapely, která nejenže ničí mé sluchové buňky již deset let ale taky svým způsobem docela značně ovlivnila můj život.  In Flames!

Před pár lety bych na ně nejspíše nezvládl jít ani do Brna. Teď jsem byl ochoten jet sám až do Prahy. 

Prostě toho bylo hodně a mohlo toho být ještě mnohem více, ale všechno chce svůj čas. 

Hlavně pozitivní změny ve vlastní hlavě a životě. ;)

Lukostřelba

odlepit se od monitoru, připnout toulec k pásku a vzít kladkový luk do ruky. 

Nadechnout se čerstvého vzduchu.

Natáhnout šíp.

Pokusit se přestat myslet na ženský.

Zamířit.

A doufat, že šíp prostřelí srdce toho parchanta!

Lukostřelba může být fajn oddech, který u mě tak nějak vyplynul díky zombie komunitě a tomu, že jsem jedné osobě blízké minulý rok jeden pěkný kousek koupil k narozeninám. Občas jsem si tedy mohl zastřílet a upřímně? Moc mi to nejde. :)

Trvalo mi dlouho než jsem si pořídil luk jen pro sebe. A protože mám rád cool moderní taktické scifisticky vypadají věci - zvolil jsem kladkový, ačkoliv jsem takový nikdy předtím nedržel v ruce. Nelituji. Proč?

Protože sním dokáži trefit terč. :D

A navíc si připadám drsně když sním běhám po venku...

Je to prostě taková hračka, která mi visí na poličce a připomíná mi, že bych měl na chvíli vypadnout ven... A jako bonus je to další cool možnost jak se pokusit o sebevraždu. Když zagooglíte tak zjistíte, že to někdo vážně v roce 1998 zkoušel. ;)

Střelnice

aneb povídání o tom, že střelba z útočné pušky v Call of Duty je opravdu trochu jiného než ve skutečnosti. :)

Před nějakou dobou jsem měl sice možnost vystřelit s revolveru, ale tentokrát jsem dostal do ruky dostal trochu větší kanóny. Zbraně a válčení nemám zrovna v lásce, ale mám pocit, že mi to stou útočnou puškou docela sluší. Viz fotografie.

Pokud jste ještě nikdy nestříleli tak vás jednoznačně překvapí rachot, který tyhle hračky vydávají. Určitě vás zaujme váha a materiály, kor když jste třeba někdy předtím drželi kuličkovku... Vskutku se to pronese a vůbec si nechci představovat, že bych se s tím měl někde vláčet s plnou polní na zádech. 

Nejvíce mě ale dostala vlna horkého vzduchu, která vás u některých silnějších zbraní ovane po každém výstřelu. A to i když stojíte metr/dva od střelce. 

Byl to zajímavý zážitek s fajn lidmi a navíc to byla jedna z položek na mém slavném seznamu. Takže paráda. Rozhodně vám doporučuji si to taky vyzkoušet. :)