úterý 22. července 2014

Rakousko, Vídeň

4 komentářů
Pomalu se mi tady z toho stává cestovatelský koutek... Ale tak přece vám nebudu pořád vyprávět o svých neštěstích v lásce, připravovaných projektech anebo práci, že ano. :D

Dobrá, budu ale raději někdy jindy.

Takže Rakousko. Přiznám se, že bych se do něj z "domu" dobelhal pěšky, leč mám pocit, že jsem tam jen jednou chvíli postával na nějaké benzínce po cestě ze Zombie Sympozia. Takže když se naskytla docela dlouho plánována příležitost vyrazit vláčkem ze Znojma do Vídně. Neváhal jsem.

V sobotu jsem vstal jsem v šest hodin ráno (což už dělám i o víkendu běžně) a vyrazil z Brna do Znojma na dvoupatrový vláček, který jede po kolejích jako nůž máslem - žádná českodráhovská vrzající skuhrající a třepotající se jízda se nekonala. Jen vlak zastavil o dvě stanice jinde, než jsme čekali, zhasnul světla a stál... Takže jsme vystoupili někde ve Vídni a já mohl být zase jednou rád, že jsem si koupil žlutou Lumiu. :)

Takže jsem se dle očekávání ujal navigace naší skupiny...

Prošli jsme se po zdejších ulicích, nahlédly do umělecké galerie, botanické zahrady, na pár památníků a pěkného zámku Beldevere až po pomyslný cíl naší cesty - Veganský supermarket. :D

Tam jsem si koupili nějakou Fritzovu limonádu, veganské nanuky (uff, to byla pálka :D) a pak zase vyrazili zpátky. Kromě toho tu byl pokus o najití Kešky, leč zatím se mi nikdy žádná v zahraničí najít nepodařila. Mají to tam nějaký těžší než u nás. ;)

Poté jsme si už jen zabloudili na hlavním nádraží a když jsme se zjistili, že se odtamtud asi vážně nikam nedostaneme - udělali jsme si výšlap zpátky na místo příjezdu a doufali, že tam něco pojede... Jelo. :)

Příští cesta bude asi opět jen kratšího charakteru - nejspíše do Bratislavy - neboť mi bylo oznámeno, že už jsem vypráskal celou dovolenou a už příští měsíc pojedu na tu neplacenou. Mno.  :)






čtvrtek 10. července 2014

Litva, Vilnius, Trakai a Praha :)

6 komentářů
Po Švédsku a Polsku přišel úplnou náhodou na řadu stát jménem Litva (Lithuania). Upřímně? Ještě do nedávna jsem si myslel, že je to jen nějaké město snad někde v Evropě... Snad právě proto jsem neváhal a vyrazil za dobrodružstvím. Pokud chcete vědět více tak pokračujte ve čtení!

Moje cesta tentokrát začínala v sedm ráno, kdy jsem nedočkavostí nemohl dospat (šel jsem si lehnout ve čtyři) a po desáté už jsem nervozně vysedával v autobuse směr Praha s několika dalšími osobami - jedním dlouhodobým kamarádem a dvěma nově poznanými skvělými lidmi.

V Praze bylo blaze, tedy tu hodinku co jsem tam strávil v příjemné společnosti, po které jsem se snad víc než na Litvu začal těšil na návrat zpět. Však to určitě znáte... :) Každopádně jsem hrdinsky stiskl jízdenku, rozloučil se a vyrazil s přáteli na sedmnáctihodinovou projížďku docela pohodlným autobusem s krátkým zastavením ve Wroclawi (o tom zde) a Varšavě. Druhého dne v sedm ráno jiného časové pásma už jsem stál na prosluněném betonovém nádraží třináct set kilometrů od mého běžného života.

Vilnius

První dojmy z tohoto velkého města "Zřícenin, lesů a dřevěných domečků" byly skvělé a zůstali mi až do odjezdu. V jedné ošuntělé bytovce se usídlili mi spolucestující v překvapivě docela luxusním apartmánu - rozuměj rekonstruované garsonce. Poté jsem se vyrazil ubytovat na můj hotýlek (jehož fotku vidíte níže) v němž jsem měl na dvě noci objednaný pokoj ve stylu zvaném kapsle, rakev anebo přístěnek pod schody Harryho Pottera. Hezké, příjemné a docela dobrodružné bydlení dvacet minut chůze od ostatních.




Vypozoroval jsem, že lidé ubytovávající zde turisty jsou opravdu příjemní, rádi poradí, pomohou, doporučí ale běžný personál restaurací či jiných podniků má tendenci se na vás šklebit, mlčet anebo rovnou ignorovat.
Půlka osazenstva se rozhodla strávit první den v posteli, mi ostatní vyrazili na cestu do historické části města. Bylo to hezké. Viděli jsme místní život, který obsahuje davy skejťáků, trhy, tancování na ulici... A samozřejmě jsme se podívali na místní památky a zdejší kopec z "hradem" do kterého nás nepustili, protože bez diskuze odmítli naše Eura i platební karty. Každopádně jsme i tak na kopci strávili pár pěkných chvil pozorováním okolí a odpočinkem na hradbách.

Poté jsem si neodpustil ochutnání místního piva na nějaké zahrádce - bylo dobré. Načež jsme se pomalu odkolíbali zpět na apartmán naplánovat výlet na další den (a poté jít do dalšího restauračního zařízení).




Trakai

Do tohoto turisticky zajímavého místa jsme se rozhodli vyrazit na vlastní pěst. Žádný turistický autobus z průvodcem za třicet eur a dovozem primo před zámek a za chvíli zase zpátky... Využili jsme místního meziměstkého dopravního podniku - a, že byl zážitek si koupit jízdenky za pár korun a pak cestovat historickým autobusem, jenž měl uvnitř světla upevněná izolační páskou... :D

Ostrovní městečko v obležení jezer jsme prošli celé po pobřeží až ke slavnému (a asi jedinému hradu v okolí) Trakai. Bylo moc hezké počasí, tak jsme si koupili zmrzlinu (Eura ve stánku sice brali, ale ty naše nechtěli :D) se kterou jsem si pak užíval osamocené romantické chvilky...  Což jsem vůbec dělal skoro pořád. :)

V místním klasické Litevské restauraci zaměřené na asijské speciality zvané Mojitobar jsem si vybral "něco co absolutně nevím co je" a dostal jsem "pekelnou špenátovou polévku s nějakými mořskými ďasi a rejží"... Nebudu lhát ale u konzumace se mi chtělo trochu brečet. :D

A pak jsme vyrazili zpátky do tajů velkoměsta - a absolutně nepřekvapivě zdejší dopravní system příliš nedbá jízdních řádů (anebo jsme je nedokázali správně pochopit), takže si jeden z nás stihl s kamarádit s místním dědou a jeho tabletem z Číny... Užili si spolu zajisté krásný čas. :)

Z pátky ve velkoměstě jsem si už dal jen vyhlášenou Litevskou studenou červenou řepovou polévku s pivem, točeným ciderem a pizzou a odkráčel nebezpečnou nocí spát.






Restaurace dvě stě metrů nad zemí

Hlavní části mého posledního dne v Litvě byla návštěva rozhledny a restaurace na místním kopci ve výšce asi dvě stě metrů nad zemí. Jako příjemný bonus pro nás, jenž se ve výškách necítíme zrovna jako doma, byly přítomné neustále se otáčející sedačky. Takže mate možnost si i při sezení na jednom místě vychutnat pohledy na všechny světové strany - což o to, že je kam až oko dohlédne jen zelená placka posetá paneláky. :)




Pár krátkých poznatků

- S Eury moc nepochodíte
- Všudypřítomné pivo Špyrytus stojí za ochutnání
- Do Vilniusu se dostanete z Prahy za 36Euro (a klidně i méně)
- Supermarkety mají větší výběr a prakticky stejné ceny jako u nás
- Dá se tu sehnat relativně levné bydlení, tedy například oproti Švédsku.
- Anglicky si na ulici zrovna moc nepokecáte
- Lístky na MHD se kupují primo v autobuse - kdy je vhodné umět Litevsky anebo Rusky. :)
- Prodávají tam černá/zelená rajčata hned vedle těch našich klasických červených... Chutnají stejně. 

A hlavně tu není taková Zima jak by člověk od severně položeného státu očekával, tedy alespoň ne v létě. Vlastně mám pocit, že tam byl větší pařák než u nás. :)

Nakonec jsem ale musel přecejen odjet zpátky do milované vlasti, ačkoliv kolegové zůstávali ještě o pár dní déle a určitě si to řádně užili.

Každopádně byla další sedmnáctihodinová "osamocená*" cesta  cesta plná  nadšeného očekávání... Do Prahy jsem přijel ráno a odjížděl až před večerem. Takže to snad dopadlo dobře. Doufám. :)

*(autobus byl plný ukecaných poláků)

Kam mě zavede osud, budoucnost, vesmír a láska příště? Nechám se překvapit.