pondělí 24. března 2014

nový computer

2 komentářů
Už jsem psal, že jsem si pořídil nový počítač? Ne?

Skutečně je tomu tak, že mám po mnoha letech skutečně svůj vlastní počítač a dokonce jeho konfigurace nepatří do daleké historie. Od doby kdy jsem si rozflákal svůj milovaný Acer Extensa - jednojádro s GMáčkem (později upgrejdnuté na dvoujádro) následované starým desktopem, který jsem používal ještě na základní škole (a to už je řádná doba!), počemž jsem se snažil fungovat jen na tabletu v kombinaci s občasným půjčováním jednoho výkonného desktopu. Nakonec jsem si půjčil parádní základní desku s HP Compag (kterou mám teď v šuplíku) a dlouze na ni docela spokojeně fungoval...

Teď už je to asi měsíc, kdy jsem si od kamaráda přinesl svůj první počítač s rychlím ssdéčkem, malým hddédéčkem, phenomem, patero výstupy na monitor a více než třemi usbéčky a to vše v úhledné plechové krabici (lehce prokopnuté = byla zadarmo) obalené v černém ultra cool rádoby karbonu. :)

Po zapojení jsem konečně mohl splnit úkol "sestříhání multicam videa s koncertu" a pustil se na "velkou pařbu!"

Zjistil jsem, že už jsem asi moc starý na to abych dokázal cracknout hru (leč i na to nakonec kvůli spuštění, nastavení a následnému vypnutí pár her přišla řada) a tak jsem se pustil do výběru velmi chudé nabídky demoverzí na Steamu. A pak freetoplay her... Ono, je fakt super, že vám hry fungují na nejvyšší nastavení, ale když vás většina po třech minutách omrzí a pak už vám jen zabírají desítky gigabajtů na disku, tak je to stejně na prd. :D

Dokonce jsem si chtěl koupit v nějaké akci L4D2 o kterém vím, že bych se k němu vracel (aspoň občas, protože jsem to hrával i v ruské padající sekajícící se verzi na tom HPčku... A i tak to byla fajn hra.) leč platba mojí kartou byla opakovaně zamítnuta a tak jsem se na to vykašlal a zase nehraji nic. 

Počítač mě stál skutečně jen "pár korun" a v poměru cena/výkon jde o něco úžasného. :)

Takže si nemám na co stěžovat. 


úterý 11. března 2014

Kdopak je tu černovláska?

3 komentářů
Já...

To si takhle mezi stavy deprese a absolutní zoufalosti postupně překonávám sám sebe a plním si své sny a hle, najednou přijde moc vydařený víkend a já dostanu impuls udělat další mnoholet odkládanou věc. Už párkrát jsem do toho skoro šel, ale tentokrát se povedlo. 

Takže dnes mi kolega mohl s čistým svědomím říci, že vypadám jako "emo dívka" - což je věc, po které jsem vždycky toužil!

Tak jsem si takhle seděl na sluncem ozářené lavičce ve svém milovaném secondhandovém saku, popijel kefír a pozoroval skrze nové brýle své dlouhé černé vlasy zatímco vedle mě ležela taška plná banánů, tofu a jiných bezmrtvolných dobrot a uvažoval nad tím, že napíšu tenhle článek. 

To, že bych se mohl nechat rozlámat pod koly přijíždějícího autobusu mě napadlo, teprve až jsem o pár zastávek dál vystoupil...

:)