pátek 27. března 2015

Krvavé pláně 2015 - dřevárna

0 komentářů
aneb můj první bitevní larp. A druhý larp vůbec.

Od nového kolegy jsem dostal pozvánku na "dřevárnu" a já samozřejmě řekl:"Jasně, jdu!".

Přijeli jsme na pláně (což je ve skutečnosti les) a já vyfasoval obouruční meč, oblékl si kouzelnické šaty, brnění, nasadil přilbici a navlékl na sebe své krvavé dekorace (které jsem vyráběl se zombie trička večer před akcí) a byl vyzván na první zkušební souboj.

Byla to dřina. Po chvíle máchání mečem a snahy dýchat přes "zakrvácený šátek" jsem si myslel, že mám dost, ale nakonec jsem takových tvrďáckých soubojů toho dne ještě vybojoval hromady.

Ten den jsem bojoval vůbec poprvé... A podobně fascinován jsem byl tíhou brnění, díky kterému mám stále (i o týden později) na ramenou bolestivé modřiny. Prostě vás to brnění a helmice citelně táhnou k zemi ale ten pocit, když jsem mohl své páteři dát odpočinek a lehnout si - je moc fajn. Jen to opětovné postavení na nohy může dát zabrat. :)

V Bitvě jsem byl hrdinný válečník, který se držel v prvních liniích a často neměl problém riskovat  svůj život (a často jej i ztratit) v rychlém výpadu přímo do jádra nepřítele. Byly to řádné masakry, ale musím se přiznat, že před dvoumetrovými trpaslíky s kladivy jsem raději ustupoval.

Ovšem mordovat takřka bezbranné elfky s luky jsem si troufal. :D

Líbilo se mi, že nešlo jen o pouhou mlátičku ale zapojil se do toho i jistý RP a rádoby příběh - postupné boje o pláně, sbírání artefaktů, spojenectví, zrady ale i obrany pevnosti, kterou tedy osobně považuji za nejslabší část dne - přeci jen stát v malém otvoru a čekat až vás rozstřílí nepřátelské šípy není žádná sranda. Obrana pevnosti je fajn nápad, ale chtělo by to koncipovat nějak jinak. :)

Každopádně jsem si celý den užil a následky pocituji na svém těle ještě teď. Ta modřina na koleni, do nějž jsem dostal řádnou pecku (až jsem myslel, že padnu k zemi) se bude ještě nějakou dobu hojit. :)

Určitě to bylo parádní a jsem moc rád, že jsem využil příležitosti a připsal na list zážitků i bitvu na krvavých pláních.



sobota 7. března 2015

Karierista

4 komentářů
Tak jsem si před pár dny splnil další ze svých cílů.

Mít flexibilní pracovní dobu.
A je to paráda.

Stačilo jen po roce a půl vyměnit svého zaměstnavatele. A překvapivě to bylo docela jednoduché. Můj odchod z firmy jsem řešil už několikrát - byla to v pohodě práce s počítači, lidmi, skripty, ale bez zářivé budoucnosti. Tak jsem docela pravidelně chodil na různé pohovory. A jak se říká:
"Když to nevyšlo desetkrát, zkus to po jedenácté!"

A nakonec to vyšlo. A ještě lépe.
Mám flexibilní pracovní dobu.
Mám kratší pracovní dobu.
Mám to cirka patnáct minut chůze od bytu.

A taky můžu poslouchat muziku, jíst, pít, telefonovat a procházet se po pracovišti aniž by mě pozorovalo stádo asijských manažerů. :D

Mám za sebou první týden a zatím si pískám.

Je prostě paráda vstát si, v klídku se nachystat a dát si procházku a nemuset řešit jestli ten autobus pojede na čas, ujede anebo na něj budu patnáct minut čekat a jestli následně stihnu přestup a tamto... Prostě se jen projdu, pípnu, pozdravím kolegy, hodím kloubouk na stůl, kabát na věšák a usedám k počítači.

Stanovil jsem si cíl, že se nebudu moc poflakovat a hned ze začátku se zapojím do firemních procesů, začnu navrhovat inovace a prostě být užitečným členem týmu. A zatím to funguje.

Už jsem napsal jeden automatizační prográmek, stanovil způsob řazení skladu, byl na obědě s klientem a na příští týden mi firma zaplatila nějaká školení. To je prostě paráda a u předchozího zaměstnavatele bych si něco takového ani nedovedl představit.

Tak snad se mi tam bude líbit a budu mít hodně kariérních úspěchů. :)