To je Apokalypsa.
A já měl tu čest zúčastnit se prvního ročníku festivalu, který umožňuje si to vyzkoušet...
Město
Poslední útočiště lidské rasy, město Junktown.
Město kde panuje řád, radost a pohoda.
Jen občas někdo někoho ubodá ve spánku a ukradne mu boty.
Město kde panuje řád, radost a pohoda.
Jen občas někdo někoho ubodá ve spánku a ukradne mu boty.
Obchodníci se snaží prodat své cetky, konzervy a radioaktivní ovoce.
Po cestách se prohánějí rezavá auta a motorky.
Lidé posedávají kolem ohnišť a pojídají fazole.
Utrácejí peníze v kasinu anebo popijí černý mok v místní kavárně.
Zamilovaní se procházejí bažinami.
A v dálce se ozývá střelba s revolverů, pušek i děl.
Město hnije. A tak je to správně. Tak to má být.
Motel Junktown
Špinavá díra na samém okraji města v jehož podzemní části se ukrývají kanibalové. Náš pokoj se pyšnil absencí dveří, šedými stěnami a jednou hnijící matrací - jenž jsem si ukořistil.Byl to zatím asi nejlepší hotelový pokoj, který jsem měl zatím tu možnost obývat.
Navíc se skvělými spolubydlícími kombinující členy Zombie Komunity a obyvatelé Vaultu šílené brahmíny. Prostě luxus pro osm lidí - však posuďte samy:
Nejkulturnější kultura
Studený bunkr. Staré zrnité televizory. Pódium se sudem a fousatým muzikantem.
"Ještě jednu! Ještě jednu!" Skanduje dav.
"Jakou chcete?" Ptá se životem znavený umělec.
"Prázdnou plechovku toulenu! Ta je nejlepší! Ááááh!" Volá nějaká drobná blonďatá slečna.
Umělec začíná. Pouští své elektronické náčiní a do rukou bere plechovku. Bouchá do ní, občas rukou, občas o sud (do kterého semtam kopne), vznikající hudba proniká do ušních kanálků obecenstva. Dav si užívá euforii této klasické písně...
Jiné představení. Jiný den.
Pekelné zvuky mě přilákaly do bunkru.
Jeden umělec leží na zemi, svíjí se u notebooku a kvičí do mikrofonu.
Druhý kolem něj podivně poskakuje a také něco řve.
Třetí stojí u sudu a snaží se ty dva přervat nějakým technem.
Výsledný rachot trhá uši.
Lituji, že jsem si to nenatočil.
Ale nebojte, kromě absolutní špičky umění došlo i na pár rockových věcí, slezský elektro rachot BBYB (viz můj historický rozhovor s Melodky), sportovní klání v kruté hře zvané Jugger a nějaké ty ohňové show, tance, výstavy obrazů a fotografií.
Kino
V nádherném Futorografu jsem měl tu čest shlédnout konec klasického Mad Maxe (to je vážně tak blbej film? :D), konec jeho druhé části a samozřejmě klasický film "Surfový náckové musejí zemřít", ve kterém nacisté kradou kabelky na pláži a nakonec zabíjí jednoho černocha - jeho matka se pak vyzbrojí granáty a dá jim co proto... Je to ještě blbější než to zní. Nedívejte se na to!
Také tam byl povedené a vtipné postapo "Chlapec a jeho pes" či "Six String Samurai", jenž pojednává o tom, že Rusové vybombardovali Ameriku atomovkami a Elvis se stal králem - a po jeho smrti vyráží všichni kytaristé skrze pustinu stát se jeho nástupci...
Prostě samé kvalitní pokoukání.
Kromě toho jsme mohli vidět i pár fajn přednášek/diskuzí, například na téma Urbex či Jídlo v postapo světě od pana Chekotaye, kterou jsem se uvážil i zaznamenat pro budoucí generace.
Celkově to hodnotím pozitivně.
Parádní atmosféra. Zábava. Kultura.
Skvělý lidé. Skvělá dovolená.
Tak snad zase za rok.
Tak snad zase za rok.
