středa 30. března 2016

Sláva straně! Aneb deset metrů pod Brnem.

0 komentářů
10-Z je bunkr pod Špielbergem, který vykutali Němci za války, pak jej obývali židé, které vyhnaly komunisté aby zde fušersky vybudovali bunkr pro svou elitu... A po jejich pádu do bunkru natekla voda a pak už jen hnil. (http://10-z.cz/)

Po mnoha a mnoha letech jej našlo pár nadšenců a pustilo se do oprav. Dnes můžete bunkr navštívit a zavzpomínat na dobu komunismu, zla a skvělého designu. Návštěvu mohu doporučit. Já však budu povídat o něčem jiném.

Byl jsem v bunkru už nepočítaněkrát a při některých návštěvách jsem měl na rukou rukavice a v nich hadr od sava... Je velká zábava pucovat plíseň, prach a stoletou špínu.  A tak jsem se dostal i k výpomoci organizování takové menší hry.




Asi dvacet lidí si mohlo vyzkoušet civilní cvičení boje proti imperialistům. Účastnici se po vstupu do bunkru zapsali, zvážili a nafasovali oděv, po převlečení dostali ještě obálku s tajnými instrukcemi - každý hráč měl nějakou tajnou roly, buď byl špion, zákeřník, donašeč anebo prostě milovník strany. Já nejprve rozdával oblečení (skrze malé okýnko) a pak se zapojil do hry jako pozdě příchozí, za což jsem byl trochu seřván. :)

Mužstvo bylo při nástupu náhodně rozděleno na tři skupiny, které vyrazili za svými osudy. Ve kterých se postupně prostřídali.

Bylo tu protichemické cvičení, které kromě teorie obnášelo i praxi v rámci úplně zbytečného nošení beden sem a tam v chemickém obleku (atom bordel) a plynové masce.

Druhá skupina měla zdravovědu, řešili se amputace, hledali se nosítka a trochu se křičelo.

Třetí skupinka mezitím postupovala politické školení, které spočívalo v historii a plánování budoucnosti národa a boje proti imperialistům. (Ideální čas pro hádky)

Následovalo psaní ideologických zpráv na psacích strojích (ideální čas pro špiony), škrábání brambor, vyklízení pozůstalosti a vůbec běhání po krytu. Což vedlo k příležitostem hraní rolí. Já třeba byl fanoušek zoologie a hledal jsem nějaký články o mravencích - ale pozor, jiní hráči měli toto slovo jako symbol "spolušpiona" a další zase jen chodili a hlásili ostatní nadřízeným. Mě se třeba podařilo proti mému nepříteli poštvat vedení (vypovídal jsem u výslechu proti němu o tom, že schovával majetek strany) načeš byl přidělen do jiné skupiny a musel jít umývat záchody. On využil situace, kdy jej nikdo nehlídal a vplížil se do ubikace vedoucího a snažil se ukrást nějaké materiály atp. :)


Jenže to byl nebylo abychom ve své skupině neměli zrádce... V jednu chvíli se z naší skupiny ztratila soudružka a já se ji vydal hrdinsky hledat. Než se mi to povedlo - byl jsem zatčen - ta mrcha odběhla do kanceláře STB a nahlásila mě za proti státní činnost! Pak jsem byl s pistolí za zády odveden a popraven...

Jasně, bylo plánované, že mě odvedou a zastřelí ale aby mě nahlásil někdo jiný?


A z povídání po hře takových situací nastalo více, lidé si předávali informace, snažili se zjistit kdo je špion a kdo ne... Dokonce bylo pár lidí, kteří plánovali že mě zkusí najít a osvobodit. Bylo to fajn.

Po mém odvedení jsem se převlékl do generálského a zatímco ostatní společně svačili a předčítali si nejnovější novinové zprávy (a pak byly zkoušeni z toho jak moc dávali pozor), já čekal na telefon abych mohl spustit akci.



Což spočívalo v tom, že zhasnu světla a zahlásím chemický poplach. Bohužel, technika trochu selhala a tak se zhaslo všude - kromě místnosti kde se svačilo. Lidé se tedy do chemických obleků neoblékali po tmě za svitu baterek ale pěkně v klidu. Což trochu pokazilo původní plán. Tou dobou jsem ale už vybíhal únikovým východem - kde bylo částečně zhasnuto a čekal na ně.

Pak už jsme se jen prošli parkem, udělali pár fotek, dojedli zbytek gothaje a udělali si komentovanou prohlídku krytu.

Byla to fajn akce. Jistě mělo to dost chybiček a nedostatků, ale to by se časem vychytalo.

Tak snad někdy.







pondělí 14. března 2016

Metroplex aneb víkend v Pražském kravíně

0 komentářů
Přijíždíme do špinavé a smradlavé Prahy abychom se zde mohli zastavit v jednom z posledních lidských útočišť zvaném Metroplex. Místo, kde lidé mohou vobchodovat s cetkami, žrát potkany, trsat na improvizovanou hudbu anebo jen v klidu posedět a poklábosit u jednoho z mnoha rozviklaných stolů.



Dorazili jsme do holešovické tržnice o něco dříve než bylo nezbytně nutné, takže jsme zahlédli poslední přípravy lepšího světa. Musela být docela dřina to tu všechno postavit, zdekorovat a nachystat.

Krátce po oznámeném načerpání atmosféry zmaru a špíny jsme se usadili na přednášce o PASS - což byl prej vůbec první postapo larp v ČR, který se letos snaží jeho organizátoři oživit. Rozhodně zajímavé nahlédnutí do historie postapa v našich zemích... Na řadu přišla i přednáška o Junktownu. A ještě mi utkvěla v hlavě parádně fašisticky zpracované povídání o Methancity. Sláva straně!



Karel Aquarel spustil své ukulele a na podiu se za ty dva dny vystřídala celá řada dalších umělců. Od kapely Gambrinus, která mě mile překvapila, protože místo pár ožralých pankáčů jsem dostal pár zelených pankáčů s jednoznačně hitovou písničkou "mrdá mi v hlavě", která se mi nedaří dogooglit (ani ta kapela - takže pokud někdo zná odkaz - dejte komentář), přes různé elektro až po rockové The Beautifuls. Bylo toho docela dost.




Metroplex byl rozdělen na několik části. Depo jedna sloužilo k vobchodu, přednáškám a špatnému spánku. Dvojka byla převážně vyhrazena kapelám, technu, žrádlu a chlastu - ovšem, taky se zde odehrál turnaj v Juggeru - prej zatím největší jaký se kdy hrál. Sport mě osobně nebere, ale když se banda obrněnců mlátí po hlavách zatímco mezi nimi dva lidé běhají a snaží se narvat psí hlavu do pneumatiky... Rozhodně ty třicetisekundové zápasy mají něco do sebe, aspoň na chvíli. ;)

Tady někdo kousek natočil a jako bonus můžete vlevo vidět můj klobouk (a kus hlavy) https://www.youtube.com/watch?v=lsnXCE4RU2Q



Za zmínku taky stojí velice povedené a vtipné taneční vystoupení radioaktivních květinek. Snad někdo natočil, ale zatím jsem nenašel.

Část, kterou jsme si docela oblíbili patříla deskoherně. Ta byla téměř neustále obsazená, ale i tak jsme si zahráli pár hříček a to od kostkového Zombie Dice, jednoduché Card of the dead, trošku složitější Star Realms i nějaké střílení kachen. Určitě by stálo za to strávit zde více času i u složitějších her. Pořadatele chválím, za to, že i téhle pokleslé zábavě dali prostor.



Mimoto tu byla čajovna. Kryt civilní obrany, kde probíhali jakési mini larpy a chodba - kde byl gauč, bordel a stánek s buchtama.

Jídlo a pití na akci bylo dostupné. Kromě ohřátého čokla jsme si troufly vyzkoušet grilovaného potkana. Chutná jako kuře.



Spání pod železnými kruhy, u kterých před lety trpěli krávy, bylo docela nepříjemné, studené a hlavně až do rána plné rachotu tohoto podzemního města. Užil jsem si jej.

Akce to byla vydařená, setkal jsem se s řadou starých známých, pokecal z novými lidmi, dozvěděl se různé zajímavosti, načerpal řadu inspirací a naučil se hrát pár stolních her. Nuže když jsem v neděli ve čtyři ráno, opřen o sekeru, pozoroval dvě děvčata v kleci a kolem mně se za podivných elektronických zvuků kroutila celá řada individuí, tak jsem se cítil moc fajn.

Načež jsem se odkotrcal na autobus, ve kterém jsem si polil záda ledovou vodou a pak okamžitě usnul... V jihomoravské metropoli, mě čekal další den v podzemí... Ale to už je jiný příběh.

PS: za celou akci jsem vypil jen jedno pivo. :)