The Walking Dead Larp IV: JSS

"Kdo jsme?"

"Vlci"

"Co děláme?"

"Zabíjíme lidi!"

Čtvrtý ročník Walking dead larpu byl již klasicky velmi povedený. Tentokrát jsem jej prožil jako zástupce vedoucího skupiny vlků - tedy pomatených šílenců, jejichž jediným cílem je osvobodit ostatní lidi od utrpení - tím, že je brutálně zabijí, oberou o věci a udělají z nich zombie. Užil jsem si to křičení, rozkazování, mučení, řvaní, útočení, upalování, šílení náramně... Co vám mám povídat?

Následující pseudopovídka se snaží popsat atmosféru hry. Přeji příjemné čtení.

---

Toho osudného dne jsem do doupěte přivezl spoustu nováčků. Byla to nejrůznější špína od bláznů potulujících se krajinou, přes skupinku rádoby banditů až po krvelačné krasotinky. Prostě taková ta verbež, kterým nabídka organizovaného zabíjení lidí rozsvítila jiskry v očích. Ty ostatní už dávno žerou červy.

Alfa už nedočkavě čekal u doupěte. Dal jsem znamení řidiči a pustil se do práce.
"Tak jo vy prašiví psy! Nyní se můžete stát vlky! Támhle do řady a kleknout!"
Většina energicky vyskočila z pickaapu a a utíkala k doupěti, což je dobře chráněná betonová stavba z větší části zapuštěná v zemi.
"Ty špíno! Klekni si!" Zvolal jsem naposled a pak pokynul na Alfu.

Rád vzpomínám na dobu, kdy jsem Alfův proslov slyšel poprvé a bylo to již tak dávno, že jsem nemusel ani klečet. Úplně mi to změnilo život! Před tím jsem se jen hladový a ve vlastní sebelítosti potácel krajinou a přemýšlel jak se to všechno mohlo takhle podělat a on - právě on, vlil do mých žil nové poslání, nový smysl, kvůli kterému každé ráno vyskočím na nohy, nabrousím sekyru a těším se až někoho osvobodím od utrpení.

Pozoroval jsem jak vlčata napjatě poslouchají a doslova hltají každé slovo. Brzy budou trpět. Čepel nože už se těší až jim do čela vyřeže krásné W. Naši značku, díky které všichni vědí, kdo jim pomohl od života. Nic. Musím jít držet. Někteří lidé se při pohybu špičky nože po jejich lebce neskutečně svíjejí.

---

O několik krátkých chvilek později se situace změnila. Několik starších vlků dotáhlo do doupěte vlčici - vlčici, která před pár dny zmizela. Byla celá otlučená a svázaná, vzbuzovala soucit. Po výslechu vypadala ještě o dost hůře.

Dozvěděli jsme se, že nedaleko se usadila velká skupina přeživších a ona byla několik dní jejich zajatcem - podařilo se jí utéct ale nyní byla v takovém stavu, že už nám nemohla být příliš prospěšná, tedy alespoň v boji. Takže Alfa přistoupil držíc železnou trubku v rukou. Je to jeho práce.

Až bylo dílo dokonáno a ležící bytost přestala vydávat jakékoliv zvuky přišel čas zavelet.

Celá smečka se seskupila u našich pickupů a vyrazila do útoků. Plánování netřeba.

---

Osada byla neveliká ale velmi dobře bráněná. Stráže byly vybaveny štíty a nám bylo jasné, že naše chladné zbraně se dnes pořádně zapotí. Těch pár posledních nábojů si určitě nový domov v lidské tkáni najde, ale zbytek, zbytek nás bude stát hodně vlků. Jedna půlka vyskálala asi kilometr od osady, druhá to vzala autem napřímo.

Já byl v té první.

Pickup odkládal osadníky k hlavní bráně. My běželi jsme podél jejich opevnění a skutečně - podařilo se nám vlámat dovnitř. Kulky a šípy svištěli vzduchem. Lidé řvali bolestí a děsem. Byl to masakr a osada se začínala měnit ve hřbitov zahalený kouřem.

Držel jsem svou skupinu v zadní části a kryl se hromadou železné suti. A pak přišel můj čas! Cítil jsem to v kostech! Stoupl jsem si. Pozvedl jsem sekeru nad hlavu.

"Kdo jsme?"

"Vlci"

"Co děláme?"

"Zabíjíme lidi!"

A s křikem se rozběhl směrem k nepřátelům. Nikdo z mé smečky mě nenasledoval. Všechny hlavně se zaměřili na mne a já pocítil jak rozžhavené kulky trhají mé tělo. Padl jsem k zemi udělal kotoul a chvíli pozoroval oblohu. Opravdu jen chvíli.

---

Povídka je opravdu zkrácena. Akce samotná trvala dlouhých a únavných sedm hodin a bylo v ní spoustu dramatu, řevu, potyček, násilí, intriky, průzkumu, kradení, dobrodružství a bitev. Začínalo několik skupin: Vlci, Osadníci a tři skupiny poutníků. Nakonec se všichni pozabíjeli a já nezapomenu na to jak jsem si na konci zahrál doktora-zajatce-manipulátora, který dostal kulku do hlavy při útěku - a na to jak jsem pak se všech vytahal střeva. Prostě to stálo za to.